Toto auto má delší úvodní příběh.
Původně mělo být "na kšeft", dovézt, zprovoznit, přihlásit a prodat.
Auto jsem si našel 1. ledna na www.mobile.de, kde mě zaujalo cenou 900 eur.
Následující den, 2. ledna, po telefonátu původnímu majiteli a ujištění se o volnosti auta, jsme si s kamarádem domluvili výlet do za hranice na další den ráno.
Cesta byla docela v pohodě, po několika okružních jízdách městem Schweinfurt se nám podařilo najít prodávajícího handlera a obhlédnout budoucího miláčka.
Na první pohled výborný stav skeletu (ani náznak koroze v kapsách kufru, kolem víčka nádrže, na prazích nebo lemech zadních blatníků,
jen jedna díra u pravé tlumičové jednotky v motorovém prostoru), ovšem vnitřek vypadal na dlouhé používání silným kuřákem vozícím v kufru borová polena, který neměl doma vysavač.
Motor napoprvé naskočil, leč zkušební jízdu jsme vypustili - v inzerátu stálo "motorschaden - block gerissen" a bylo nám líto poničit motor ještě více.
Sice měl místo oleje "krém" kávové barvy a místo chladící kapaliny cosi, co viskozitou a barvou připomínalo malinový jogurt, ale nemusel být prasklý blok ale třeba jen vadné těsnění pod hlavou.
Před telefonátem původnímu majiteli Fido prohlásil "Zkusím srazit cenu, ne?" a nekompromisně požadoval slevu 200 eur.
Po půlhodině volal majitel zpět a souhlasil! Domluvili jsme odvoz na úterý 7. ledna a vyrazili obhlédnout 635CSi na další inzerát, tentokrát pro Fida a pak domů.
Můj tehdejší 325iX saloon přestál za den najetých 1200 km naprosto v pohodě a doma jsem byl před 22. hodinou.
V neděli se mi podařilo sehnat podvalník dovoz nákupu z Něměcka, tím skončila pohoda a nastaly horší chvíle.
V pondělí, v předvečer odjezdu, se kamsi vypařil majitel podvalníku a já musel sehnat náhradní.
Večer jedu ke známému vyzvednout vratku dluhu v eurech, ten není doma a telefon nedostupný. Vypomohl jiný kamarád, spoluvlastník nočního klubu.
Sice hotovost neměl u sebe, ale slíbil mi noční tržbu.
Cesta započala v 4:00 ráno vyzvednutím tržby ve zmíněném nočním klubu, pak připřažení podvalníku a vyrazili jsme.
Jízda, až na zamrzlé ostřikovače, v naprosté pohodě, ani bloudění po Schweinfurtu se tentokrát nekonalo.
S nakládkou přišel další zádrhel, pokus o nastartování a vyjetí na podvalník nevyšel.
Asi jsme s Fidem něco nevypnuli, akumulátor byl totálně prázdný, z posledních sil vyždímal hejno elektronů na odemčení centrálu a skončil.
Stačilo nacouvat s podvalníkem na dvůr, rozmotat lano navijáku a za pár minut bylo naloženo. Prkotina. Vyrazili jsme domů i s nákladem.
Po příjezdu na Rozvadov to začalo vyzvednutím jakéhosi listu papíru a sbíráním razítek - německý policista OK, německý celník OK.
Český policista nejprve zjistil nezapsané tažné zařízení v TP. Nechal se ukecat.
Pak i bez kalkulačky spočetl, že podvalník s celkovou/vlastní hmotností 2000/650 kg by měl mít náklad maximálně 1350 kg,
takže s naloženým Touringem o celkové hmotnosti 1365 kg dle TP je přetížený.
Opět se nechal ukecat tím, že dovážený Touring má prázdnou nádrž a máme tedy 20-30 kg k dobru. Třetí razítko na sběrný papír udělil.
Měli jsme štěstí, že nekontroloval řidičovo oprávnění (měl jsem půjčeného VW Transportéra i s řidičem), ten hazardér neměl skupinu E - přívěs nad 750 kg, neměl ani skupinu C - soupravu nad 3500 kg.
Naše měla něco přes 4000 kg. Zastavit nás Simir od Kobry 11 na dálnici, bylo by to asi pekelně drahé.
To nejhorší přišlo u českého celníka. Až po dvouhodinovém čekání ve frontě laxně ukázal prstem na nástěnku, kde stálo psáno,
že dovážené vozidlo starší osmi let je považováno za odpad a nebude vpuštěno do naší republiky.
Zkrátím to, po půlhodinové debatě a pokusech přesvědčit celníka jsme to vzdali, protože mezi tím jsem několika telefonáty zjistil, že takto neoblomní jsou jen v plzeňském kraji.
Následoval odjezd zpět do Německa, přejezd o stovku kilometrů severnějí na přechod Pomezí-Cheb a nové sbírání razítek.
V Chebu jsme málem projeli bez proclení, až na výjezdu z celnice si snaživá pracovnice v uniformě celníka všimla německého TP v mé ruce a vrátila nás zpět na sbírání razítek.
V Chebu měli jiný systém než v Rozvadově, nasbírané zkušenosti k ničemu. Na váze nám vydali lístek s celkovou hmotností přes 4000 kg, což se ukázalo být nedobrým.
Německému policistovi to nevadilo, ale německý celník podle jakéhosi předpisu usoudil, že soupravu nad 3500 kg nelze proclít na hranici a poslal mě na spedici.
Slečna v kanceláři spedice nechtěla riskovat, že nezaplatím clo a musel jsem ji hooodně dlouho přemlouvat a dáreček slibovat a na večeři zvát až nakonec podlehla nátlaku a potvrzení o spedici vydala.
Německý celník byl spokojen, razítko dal. Český policista měl opět výhrady k nezapsanému tažnému zařízení, ale opět se nechal ukecat.
Zádrhel se vyskytl při "popisu", kdy celní úředník chtěl zkontrolovat VIN a nedařilo se otevřít kapotu motoru.
Po zapůjčení kleští od celníků-rozebíračů-vyhledávačů kontrabandu se podařilo přemluvit kapotu k otevření.
Po vyzvednutí popisovacích listin a vystání poslední fronty u posledního celníka bylo povoleno přivézt "odpad" do republiky.
Na celnici Rozvadov jsme prvně přijeli kolem 14. hodiny odpolední, celnici v Pomezí jsme opouštěli po 22. hodině večerní. Slušné zdržení.
Další cesta ubíhala takřka ukázkově, avšak jen do příjezdu na Štěrboholskou radiálu v Praze.
Pojednou začal podvalník podivně vibrovat, po pár stech metrech nás zastavila předjíždějící sanita, že prý je za námi cítit spálená guma.
Bylo to tak, jedna ze čtyř širokých nízkoprofilových pneumatik podvalníku měla boky na hadry. Pomalu jsme dojeli k nejbližšímu čerpadlu a chtěli nasadit rezervní pneu.
Bylo sjeté a prázdné. Nafouknout nešlo a tak jsme po hodině snažení zvolili "variantu brod", shodili náklad na parkovišti u čerpadla a s prázdným podvalníkem na třech kolech vyrazili k domovu.
Vstával jsem v půl čtvrté ráno, uléhal v půl čtvrté ráno. 24 hodin na cestě, dovezené nedoclené nepojízdné auto na parkovišti v Praze, nic horšího se snad už nestane.
Stalo. Majitel podvalníku při zápůjčce ode mne zinkasoval nájemné 600 Kč a zálohu na případné škody 3000 Kč.
Při vracení podvalníku nechtěl uznat, že jsme píchli pneumatiku neúmyslně a nechtěl vrátit zálohu.
Nevrátil ji dodnes, do 4.4.2003. Nezajímalo ho, že díky prázdnému rezervnímu kolu podvalníku mám náklad v Praze.
Toho dne večer jsem přemluvil kamaráda přezdívaného Mrca k výletu do Prahy, oblékl si dvoje Jaegerovy lamače mrazu, přibalil do kufru svého iX tažné lano a vyrazili jsme do Prahy.
Na parkoviště Agip čerpadla přijel Fido, pak Filip a uspořádali jsme mini sraz kolem nepojízdného Touringa.
Táhnul vás někdy někdo 130 km v 15-i stupňovém mrazu v nevytopeném autě? Ne? O nic jste nepřišli.
Dotažením domů příběh nekončí.
Úředník místně příslušného celního úřadu se bez mučení až druhý den přiznal, že má od vrchnosti nakázáno mít pochyby o tom, zda dovážené vozidlo starší osmi let je či není odpad.
A tak mě poslal ... na okresní referát ministerstva životního prostředí (dále jen MŽV) pro rozhodnutí.
Ještě před tím mi prozradil, že od prvního ledna t.r. jsou okresní úřady zrušeny a laskavě mě nasměroval na referát MŽV v naší pověřené obci.
Pracovnice referátu toho již pamatuje hodně, leč takovouto žádost viděla poprvé a tak si vzala několik dnů na rozmyšlenou.
Po dotazu, kdy si mohu zavolat, zda už je rozmyšlená, mi sdělila, že kdykoli, ale že není kam.
V budově, kde sídlila, bylo zřízeno na desítku nových kanceláří a referátů a úřadů, ale nebyl tam telefon. Asi proto, aby nemohli volat na erotické linky :-)
V pondělí 13. ledna mi sdělila svůj verdikt. Nemá dostatečná práva k rozhodnutí, musím na krajský referát!
No ještě že jsem se rozhodl nejprve telefonovat. Krajská referentka mezi jinými podklady chtěla posudek soudního znalce v oboru motorových vozidel.
První požadavek na posudek by mě býval přišel na 4 až 5 tisíc Kč. Po několika telefonátech mezi ní a soudním znalcem se spokojila s jedním popsaným listem papíru za 480 Kč.
Uf. Sice levné, ale stejně to byl týden zdržení. Další pondělí, 20.1. mě čekala cesta na krajský referát MŽV.
Úřednice eko-referátu, oblečená v batikované triko a s hippies odlévaným znakem na koženém řemínku na krku, se vyptávala, co budu s autem dělat, když jej není možné přihlásit.
Odpověď "použiju díly na opravy jiných aut a nezbyde ani klička šíbru" ji neuspokojila a dál se vyptávala, co se stane s vyměněnými díly z koncových aut.
Na mé vysvětlení "tyto díly nejsou předmětem tohoto řízení" kontrovala zdržovací taktikou:
"OK. Musíte si žádost podat písemně a na výsledek máme lhůtu 30 + 30 dnů.
Asi jsem udělal dobrý dojem, rozhodnutí přišlo již dvanáctý den. Hurá. Mám vozidlo, ne odpad.
Dokončení celního řízení byla jen formalita a 4.2. bylo dovážené zboží, můj Touring, propuštěno do volného oběhu.
Během výše popsaného řehtání stáda úředních šimlů se mi podařilo přivézt od Znojma kompletní motor 325i na výměnu, na inzerát z Annonce.
Cena lidová, za další tisícovku mi vnutili ještě kompletní převodovku.
Po několika víkendech v řadové garáži, kterou se podařilo plynovým topidlem vyhřát někdy i na 8°C byl motor vyměněn.
Úplně snadné to nebylo, iX má jiné olejové čerpadlo než u zadohrab. Bylo nutné vyvrtat a vyřezat závit M8 pro olejové čerpadlo iX má jiné než zadohrab,
zazátkovat nepřiměřeně velký olejový kanál M20x1,5 a do zátky vyvrtat díru 8mm, vyvrtat a vyřezat dvě nové díry M6 pro šrouby držící olejvou vanu a
převrtat a přeřezat závity pro konzoly motoru z M8 na M10. Dále vyrobit náhradní jeden zpola ulomený držák olejového čerpadla
(dovezený náhradní motor přežil v původním 325i Coupe přejezd obrubníku napříč jen za cenu ulomení značné části vany a celého olejového čerpadla)
a nakonec upravit trubku měrky oleje, kterážto překážela v přišroubování levého držáku motoru.
Po celkové montáži a kompletaci nadešel čas prvního nastartování. Motor naskočil napoprvé, ale kontrolka mazání nezhasínala.
Následovala kontrola baroskopu, demontování víka ventilů až po sejmutí olejového filtru se ukázalo, že motor skutečně nemaže.
Zkrátím to - důslednou analýzou a spíše metodou pokus-omyl jsem zjistil, že na iX se olejové čerpadlo točí jiným směrem než na "obyčejných i-čkách", na zadohrabu.
Následovala demontáž rozvodů, čelního víka motoru a výměna hnacího šroubového převodu k olejovému čerpadlu.
Dvoudenní zdržení. A pak už konečně následovala zkušební jízda a hned další den nasazení do ostrého provozu.
Pohádky by mohl být konec, nebýt mého čtvtrthodinového, z poloviny velmi hlasitého monologu na dopravním referátu.
Při pokusu o převod dokladů z původního majitele + výměny karoserie + přestavby typu (doklady byly na saloon 320i, auto Touring 325iX)
mi slečna u přepážky s ledovým klidem sdělila, že šéf má dovolenou a ona tyto všechny požadované úkony nezvládá, ať prý přejdu druhý den ráno.
Předložil jsem protokol evidenční STK, povolení přestavby z AuTecu a jiné náležitosti a dožadoval se svých práv.
Nedařilo se mi udržet klidnou tvář anglického gentlemana, skončilo to mým výše zmíněným řvaním:
"jste placeni z mých daní, tak koukejte zvednout zadky, dajte hlavy dohromady a dodělejte to.
Hýbat se začali až po mém dožadování se písemného odmítnutí provedení převodu a výhrůžkami fakturou na ušlý zisk a cestovní náklady.
Urychlila to možná i zmínka o televizi a pořadu Občanský Jouda.
Další návštěva tohoto úřadu mě stejně neminula, ale už po prvním dni jsem odjížděl s legálními registračními značkami nebo jaxety dřívější SPZ dnes nazývají.
Warning: include(/www/doc/www.trust-rust.cz/www/vehicles/past/table.php): failed to open stream: No such file or directory in /www/doc/www.trust-rust.cz/www/vehicles/past/011/index.php on line 161
Warning: include(/www/doc/www.trust-rust.cz/www/vehicles/past/table.php): failed to open stream: No such file or directory in /www/doc/www.trust-rust.cz/www/vehicles/past/011/index.php on line 161
Warning: include(): Failed opening '/www/doc/www.trust-rust.cz/www/vehicles/past/table.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php') in /www/doc/www.trust-rust.cz/www/vehicles/past/011/index.php on line 161