2025 Chorvatské ostrovy

kam: Na jih na chorvatské ostrovy Jaderském moři, vnitrozemím zpět.

jak: S vyloučením dálnic a "alpským stylem" = bez stanu, bez spacího pytle, bez zásob, bez vařiče a podobných zbytečností, bez každovečerního stavění a ranního bourání výškového tábora :-)

kdy: Odjezd v sobotu ráno 20. září na týden.

kudy: Viz "klikací" mapa na konci textu.

čím:	já:	BMW R1200 ST z roku 2007, před odjezdem stav tachometru 128 xxx km.
	Mára:	Yamaha XTZ1200 Super Tenere z roku 2020.

3 dny před odjezdem

Mára hledá spolucestující na týden-dva po chorvatských ostrovech v Jaderském moři. Chvíli zvažuji pro a proti, píšu zprávu na WhatsApp a domlouváme podrobnosti.
Ani jedno ze třech zadních kol, co mám v garáži, by asi nedalo odhadovaných 3000 km se zbytkovou minimální zákonnou hloubkou vzorku. Objednávám vyzkoušenou Dunlop Roadsmart 4 GT u www.megamax24.cz, kde píší, že je skladem a posílám odkaz Márovi. Odepisuje: "tam nakupuju, zítra v do desáté hodiny bude k vyzvednutí".

2 dny před odjezdem

Oba žádáme o dovolenou na týden, Mára má schváleno dopoledne a já až v podvečer.
Pokyn k vyzvednutí pneumatiky nepřichází.

1 den před odjezdem

Domlouváme sraz na ÖMV I/3 u Senohrab v sobotu v 8:00 a Mára akceptuje mou kacířskou myšlenku na porušení předsevzetí nepoužít dálnici, a to urychlit si opuštění ČR po D3.

Dopoledne přichází SMS s výzvou k vyzvednutí pneu. Jedu pro ni až po práci, těsně před třetí odpolední hodinou. Areál je prázdný jak po apokalypse, naštěstí mají otevřeno, jedna paní u kasy přijme platbu a druhá mi vydává pneu. Naštěstí mám nějakou dobu ruční přezouvačku, vyměním ji doma sám a nemusím spěchat. Testovací jízdu spojím s návštěvou myčky u blízké benzínky a smyju hmyz z posledních dnů.

den 1. sobota, 624 km, Praha - Idrija (SI)

Ráno budíček po půl sedmé, odjezd v půl osmé abych byl včas na domluveném místě u Senohrab. Až za Prahou si vzpomenu, že sice mám vynesené odpadky do popelnice, ale plánovaná svačina, jeden banán, zůstala doma na stole. Vracet se by zabralo hodinku, snad za týden banán nezmutuje jako v seriálu Červený trpaslík dvě indické placky vyhozené Listerem před pár tisíciletími do potrubí, kde vyvinuly jistou elementární inteligenci a vytvořily folkové duo.

Na smluveném místě jsem první, stihnu objednat i vypít espresso před Márovým příjezdem. Je tu za chvilku, poklábosíme neb jsme se dlouho neviděli a vjíždíme půlhodinku po mém příjezdu.
Někde od minutí Bystřice slunko začíná hřát, jízda je tím pohodovější a dobře ubíhá. Na dálnici před Táborem má Mára horkou chvilku, po zařazení do levého pruhu při předjíždění auto jedoucí před ním zprudka přibrzdí. Po sjezdu z dálnice doplníme benzín za české kačky, já Evo100+, u MOL v Kaplici, a za slunečného a za necelé dvě hodiny od srazu překračujeme hranici do Rakouska. Užijeme si skoro prázdnou silnici na Hohentauren, poobědváme po letech u "Motýlka" pod kopcem, přehoupneme přes Seebergsattel a před tmou jsme u gostišče Barbara.
Dostáváme školení o garáži a klíče, motorky přes noc máme u baru zavřené restaurace. Za oknem podkrovního 4-lůžkového pokoje hučí a vibruje klimatizace nebo nucený odtah z kotle či digestoře v kuchyni. Obtěžuje celou noc, vypne se v půl osmé ráno, chvilku po tom, co vstáváme.

den 2. neděle, 275 km, Idrija (SI) - Vinež (HR)

Ráno v údolí řeky Idrijca, směrem na Logatec, je mlhavo a chladno, po vystoupání přes hřeben máme jasno, slunečno. Vyhlížíme cestou pekárnu, zajedeme k jedné až v městečku Kozina. Neodolám nedat si burek sa mesom, Mára croisant a kroftu (koblihu), oba espresso.

První plánovanou zastávkou ze seznamu "musíme vidět" je nový dálniční viadukt Črni Kal, nejvyšší a nejdelší ve Slovinsku, s rozpětím pilířů 140 metrů, výškou nad údolím 95 metrů a poloměrem zatáčky 800 metrů. Nedlouho za druhým místem, opevněným kostelem u Hrastovlje, překročíme hranici do Chorvatska. V občerstvení u jeskyně Baredine mile překvapí jak posezonní ceny za jídlo a nápoje, tak sleva za společné vstupné do jeskyně a venkovní expozici traktorů a jiné zemědělské techniky v areálu naproti přes cestu. Místo 12 + 12 euro je to jen €14 společně za obě atrakce. Nemile překvapila slečna za barem, po odpovědi "sendvič" na otázku "co si dáte", nerozuměla českému "sendvič" a chtěla to zopakovat anglicky. Mezi traktory bylo jak několik Zetorů a Prostějov TK10, tak exoti značek Laverda, Lamborghini, Fordson, ...

V komplexu pevností Barbariga z dob Rakouska-Uherska se zdržíme tak dlouho, že nám nezbyde čas na prohlídku římské arény v Pule. Nejen že je zavřená Fort Benedetto, kde je hlasitá duc-duc párty, ale nepřístupná veřejnosti je i rozlehlejší Fort Forno. Tam, neradi a neplánovaně, vyrušíme mileckou dvojici. Sice nás viděli jít směrem za pevnost, při návratu i přes náš hlasitý dialog se slečna lekla až z kleku odskočila o kamarádova klína.

Na benzínce Petrol automaticky sáhnu po pistoli nadepsanou benzin Max100 s vědomím, že bude dražší. Rozdíl 44 eurocentů za litr je v českých korunách +- 11 Kč a je stejný víceméně v celém Chorvatsku. Příště beru jen super95, narozdíl od naší vlasti všude jen E5, s polovičním podílem biosložek. V Pule u arény bookujeme ubytování, ke kterému dojíždíme za soumraku, chvíli po západu slunka.

den 3. pondělí, 282 km + trajekty 12 km, Vinež (HR) - Vrh, ostrov Krk

Ráno cestou k nedalekému trajektu z pevniny na ostrov Cres stihnu nákup ve SPAR marketu, u kterého netrefíme parkoviště. Nevadí, alespoň nemusíme po schodech, jsme ve svahu v úrovni patra s prodejní plochou. Vyhlídková restaurace nad zálivem je zavřená a s ní i vyhlídková plošina. Alespoň se nezdržíme a tím víc času budeme mít na koupení lodních lístků a snídani. Lístky máme, snídani ne. Paní za barem sice byla snaživá, ale práci si neuměla zorganizovat. Vzdáváme místo ve frontě a jdeme se nalodit.

Ostrov Cres projedeme po celé délce, se zastávkou u otočného mostu přes průplav. Při výjezdu na vyhlídku Providence provede Mára neplánovaně test ABS. Před ním jedoucí bílá dodávka si nejprve nadjede vlevo a bez blinkrů odbočí náhle vpravo tak, že je napříč silnicí těsně před Márovým předním kolem. Stejně s vyhlídkou na přístaviště i vyhlídka Providenca má po sezóně, má zavřeno, vyhlídkové terasy jsou nepřístupné. Nějaké máme ze skalnatého vršku v ohybu cesty, těm ze zavřené terasy se nevyrovnají, výhled zastírá jak vegetace, tak stavby na vyhlídkové terase.

Vracíme se na sever do přístavu Merag, přeplujeme na Krk a víc než hodinu procházíme bývalým luxusním hotelem Haludovo. Schody z přízemí do patra jsou jen pro lidi bez závratí, úzké a bez zábradlí. Několikrát se míjíme s motorkářským párem z Německa. Mají dron, při jednom průletu halou bývalé restaurace zavadí vrtulí o visící tenký pruh izolace. Dron se zřítí, čekám u něj než si pro něj přijdou, aby nemuseli hledat v ruinách.

Po vyhlídce z bývalého přístavu na Krčki most máme v plánu návštěvu jeskyně Biserujka. Po sezoně, je zavřeno. Cestu tam, po úzké asfaltce, zpestří místní zemědělec se vzpurným býčkem, uvázaným za auto. Vyhlídku na město Baška máme za soumraku, několik posledních schodů nahoru pomáháme zdolat polskému vozíčkáři s přítelkyní. Sama by ho nevytlačila ani nevynesla. Před dojezdem do pensionu stihneme natankovat na zítřek, trajekt vyplouvá v 7:45

den 4. úterý, 243 km + trajekty 34 km, Vrh, ostrov Krk - Tromilja

Ráno, podle paní domácí, bude co nevidět "kiša". My předpověď známe, proto vstáváme brzy, odjíždíme po sedmé hodině. Se zastávkou u místní pekárny. K přístavišti je to jen 8 kilometrů, nemusíme spěchat, vyplouváme až v 7:45. Dnešní první plavba je delší než včerejší obě dohromady, necelých 28 km a 1,5 hodiny.

První zastávkou na ostrově Rab, resp. na vedlejším ostrůvku Goli, měl být bývalý gulag. Lodní taxi nejezdí, všechny jsou zakotvené a v přístavišti ani noha. Pokus o objednání prohlídky přes web neprošel, tlačítko "book now" má po sezóně jako zdejší rybí restaurace. Jedeme do středu ostrova na vyhlídku Kamenjak a pak do památníku koncentračního tábora z II. sv. války. Už cestou tam drobně prší, před odjezdem od památníku oblékáme nepromoky. Neplánovaným vynecháním gulagu Goli nám zbyl čas na přeplutí z Rabu na pevninu, do přístavu Prizna a přeplutí na Pag. Pršet přestane ještě za cesty po ostrově Rab, do přístaviště Mišnjak sice po mokré silnici, ale už bez deště. Během plavby nás pobaví označení pánského WC slovem "muški", místním jazykem "muži".

Přejedeme po pevnině ze Stinicy do přístavu Prizna, po Jadranské magistrále, i přes nízkou oblačnost s panoramatickými výhledy na moře a ostrov Pag. Museli jsme přes pevninu, přímé lodní spojení z Rabu na Pag je jen rychlými loděmi pouze pro lidi, bez možnosti přepravy motocyklů nebo aut. Při čekání na nalodění máme zdržení, slečna v námořní uniformě povídá "pár minut", ale bylo z toho skoro deset minut čekání s nutkavou potřebou vykonat potřebu na WC.

Ostrov projíždíme za sucha, bez deště, bistro u vyhlídky na Paški most z jihozápadní strany má, jak jinak, po sezóně. Zavřeno. Slečna na druhém konci mostu v bistru Bella nám vyrobí sendvič a čevapi, jen stroj na espresso nefunguje.

I dnes máme vyhlídku jménem Kamenjak, tentokrát z pevniny nad Vransko jezerem. Cedule jsme si nevšimli, dohání nás správce parku a zkasíruje každého o €5. Po procházce k vyhlídce, po kamenech bez zábradlí, najdeme a rezervujeme ubytování směrem ke Splitu, odkud ráno vyplujeme na Hvar. Podle předpovědi počasí má být sucho.

den 5. středa, 83 km + trajekty 43 km, Tromilja - Stari Grad, ostrov Hvar

Včerejší předpověď počasí nevyšla. Hodně nevyšla. Pršelo už v noci a foukal tak silný vítr, že Márovi napršelo do bot a dosoušeného nepromoku na terase, pod balkonem přes dva metry širokým. Porovnáváme snímky srážkových radarů a trendy pohybu bouřek z několika aplikací, první odjezd odložíme kvůli přicházejícímu dešti, během něhož oblékneme nepromoky. V suché pauze vyrazíme tunelem k Šibeniku a pak vlevo vnitrozemím po D58 ke Splitu. Během stoupání do kopců se rozprší dost silně, u vědomí klouzavého asfaltu jedeme předpisovými rychlostmi i mezi obcemi.
Po silnici se pohybují různá individua. Na křižovatce s D8 při odbočování vlevo ke Splitu, při čekání na protijedoucí vozidla, projíždí kolem týpek na koloběžce oděný pouze v kalhotách, s odhalenou chlupatou hrudí. S výhledem na město Split přijde i výhled na modrou oblohu. Dešťů jsme ušetřeni až do večera. Mára svléká nepromok u benzínky na D8, aby se nezapařil, já nechávám gore-tex na sobě až do přístavu.

Celou plavbu, krom začátku s kávou a croisantem v lodní restauraci, jsme na přední horní palubě. Vítr je silný, ale ne studený, mračna se před námi rozestupují, dvě hodiny trvající plavba na Hvar je se zatáčkou mezi dvěma bouřkami. Po vylodění ve Starem Gradu je 28°C a polojasno. Dnes otáčíme pořadí, je teprve odpoledne, po procházce přístavem si dáme jídlo a až pak jedeme bydlet. Dnes hodně brzy, před pátou hodinou.

den 6. čtvrtek, 214 km, Stari Grad, ostrov Hvar - Sinj

K snídaní jak jinak než burek sa mesom, pak nákup pití a vzhůru do kopců ostrova Hvar. Nejprve k bývalé pevnosti nad hvězdárnou, pak k pevnosti nad městem Hvar.

Částečně šotolinová cesta k nejvyššímu bodu ostrova Hvar, kapli Sveti Nikola, je mnohem lépe sjízdnější než cesta k Lukomiru v Bosně. Odměněni jsme úchvatnými výhledy na ostrov. Viděl jsem už hodně, ale loděnici v lese na kopci v centru ostrova dnes poprvé.

Dlouhý přejezd po hřebeni až k přístavišti Sućuraj zabral víc než hodinu, čekání na nalodění si zkrátíme v kavárně u vody. Plavba na pevninu je krátká, za slunečného teplého počasí, s výhledem na Biokovo v mracích. Na pevnině je prima poloprázdná pobřežní magistrála i odbočka do vnitrozemí se zastávkou na vyhlídce do kaňonu Zdvarje s řekou Cetina a jejími vodopády.

Ve vile Ante v Sinj dostáváme za stejnou cenu dvojnásobně velký apartmán, welcome drink místní pálenky a doporučení na večeři v restauraci Dubrovnik. Ta je utajená v příčné slepé ulici. Jídlo je výborné, cenově přijatelné i s karafou bílého místního vína.

den 7. pátek, 422 km, Sinj - Krapinske Toplice (HR)

V pekárně na rohu mají jen sladké pečivo, žádný burek. Na sladké nemám dnes chuť. Po snídani se držíme se údolí řeky Cetina a po zastávce na hrázi přehrady Perućko jezero míjíme netypickou značku "pozor, králíci". O kousek dál, vprostřed "ničeho", zametají silničáři čistou silnici. Zbytečná práce není jen u nás, když údržba silnic seká zachumelenou trávu za krajnicí.
Dojedeme až k pramenu řeky Cetina. Je v nadmořské výšce 385 metrů, s křišťálově čistou vodou, s největší zjištěnou hloubkou 150 metrů. Je nádherně slunečno a teplo, jen zatím. Dál v horách podél bosenských hranic se to změní k horšímu.

Těsně za průsmykem, ve výšce přes 1100 m.n.m., nečekaně policejní kontrola v "českém stylu" - dobrý den, doklady prosím, v pořádku, můžete jet dál. Tak to bylo u vpředu jedoucího Máry, moje nachystané kartičky policista nechtěl, když zjistil, že jsme Češi. Po průjezdu kolem Plitvických jezer a sklesání do města Slunj se oteplí. Oběd máme naplánovaný u vodopádů, rozhodneme se nejprve pro jídlo a pak pro čumendu na vodu. Park mají upravený spíš pro děti školou povinné, s přehlednou mapkou na vstupence a číslovanými atrakcemi. Vody na konci září je málo, hodně málo, vodopády jsou víc zelené travou než jiskřivé padající vodou.

Poslední zážitkovou zastávkou celého výletu je bývalá politická škola v obci Kumrovec. Přijíždíme necelou hodinu před západem slunce, je pod mrakem, poprvé a naposledy za tuto cestu použijeme uvnitř LED čelovky. Uvnitř některé místnosti připomínají zimní zahradu s kapradinami a mechem. Místy je zachovalý interiér, keramické toalety a umyvadla jsou nerozbitá a vcelku, jinde asi odmontovaná a odnesená, střepy víceméně nejsou. Částečně vybavená zůstala kuchyň s pánvemi, pračka, mandl, plynové kotle, ... v suterénu bzučí trafostanice za zamčenými dveřmi. Údajně je pod budovou protiatomový kryt, vstup do něj jsme nenašli. Nejstarší dochovaný důkaz jsou noviny z roku 1995, po rozpadu Jugoslávie byla budova využívána válečnými uprchlíky.

V ubývajícím světle stihnu fotku s motorkou u hlavního vchodu, na bookingu rezervujeme ubytování v nedalekém městě Krapinske Toplice a vyrazíme. U večeře se Mára ptá, jestli mám záznam s policisty z onboard kamery. Mám dvě odpovědi, dobrou a špatnou. Záznam mám, jenže přes nemalou část obrazu je nalepený nějaký hmyz zakrývající uniformovaného policistu.

den 8. sobota, 609 km, Krapinske Toplice (HR) - Praha

Ráno před odjezdem očistím objektiv obou kamer na motorce. Při odjezdu, už máme oba nastartováno, povídám: "Já můžu, jedem". Mára odpoví: "Nevím kudy". Poprvé nemá nastavenou trasu. Domluvíme se na hraničních přechodech do Slovinska a pak do Rakouska, zadám je do navigace. V Garmin XT2 mám nastavenou nejrychlejší trasu, kterou tento bazmeq naplánoval přes Krapinu. Zadám průjezdní bod, nová trasa, proti XTéDvojkou vymyškou nejrychlejší je -11 km a -15 minut??? Odsouhlasím a vyrazíme. Je chladno, neprší, sobotní provoz je řídký.

Do Rakouska přes Ptuj do Murecku, za mostem na řece Mura, v Gostdorfu, zastavím před křižovatkou, abychom doladili trasu domů. Navigace navrhuje okolo Vídně, po přidání průjezdního tvarovacího bodu počítá, počítá, ... tak dlouho, že Mára to má dřív ručním přepisem z mapy.com do starého malého Zumo 390. Se stoupáním do kopců se ochlazuje, slunce se ztratí v mracích. První pokus o oběd nevyjde, před restaurací Gasthof Mosbacher je dřevěná trojnožka s vypáleným upozorněním "heute ruhetag". Druhý pokus v Gasthof zur Post je lepší, mají otevřeno.
Po obědě oblékám přes jeansy kalhoty od nepromoku coby neprofuk a vrstvu izolace. Hranici do vlasti překročíme v Halámkách, urychlení po D3 tentokrát jen necelých 45 km od Veselí nad Lužicí po Mitrovice před Miličínem. U ÖMV u Senohrab, na druhé straně než před týdnem, máme poslední společnou zastávku této cesty, poslední společnou kávu.

shrnutí cesty:
začátek cesty	20. 9. 2025 sobota
konec cesty	27. 9. 2025 sobota
najeto	2 752 km + 96 km na trajektech
styl	asfaltové silnice, výjimkou výjezdu na nejvyšší bod Hvaru
průměrná spotřeba	5,62 l/100km
náklady na palivo	5 945 Kč
náklady na trajekty	101 euro
náklady na ubytování	191 euro, až na jednu výjimku přes booking.com
náklady na vstupné	38 euro

ceny benzínu přepočtené na CZK (v závorce počet tankování)
Česko	38,35 . . (2x MOL Evo100+)
Rakousko	38,28 . . (2x super95)
Chorvatsko	39,01 . . (4x super95, 1x Max100)