Ulcinj tam a zpět 2024

Doprovodit kamaráda? K Albánským hranicím? Na otočku? Proč ne.

kam: Ulcinj, u Albánských hranic.

čím:	já:	BMW R1200 ST z roku 2007, před odjezdem stav tachometru 74 191 km
	Standa:	Ducati Scrambler
	Libor:	Honda CBF 1000 FA
Aleš:	Kawasaki ZRX 1100 z roku 2000

kdy: Odjezd v sobotu 18. května, předběžně na týden, s úmyslem stihnout sraz v Holné u Kardašovy Řečice o víkendu.

jak: S vyloučením dálnic a "alpským stylem" = bez stanu, bez spacího pytle, bez zásob, bez vařiče a podobných zbytečností, bez každovečerního stavění a ranního bourání výškového tábora :-) Rezervace ubytování bude podle osvědčené metody, až odpoledne podle aktuálního počasí a kondice, opět přes booking.com.

kudy: Viz "klikací" mapa na konci textu.

Nápad vznikl před několika měsíci. Standa byl cestovkou coby delegát vyslán do Ulcinj, chtěl si vzít s sebou motorku s tím, že dojede po ose. Nechtělo se mu samotnému a podařilo se mu najít dobrodruhy, co pojedou "na otočku" doprovodem. Dávám návrhy na trasu, zastávky a ubytování. Píši do chatu: můžeme spát třeba ..., cena €48. Prý drahé na Bosnu, tak píšu, že je to za čtyři ne za jednoho. Odpověď: "Tam se mi asi bude líbit" :-)

Předpověď počasí nebyla týden před odjezdem nic moc, lepšila se jen pomalu a vypadalo to na odjezd v dešti.

den 0. pátek

V klidu zabalím cestovní tašku, navěsím kufry na motorku, přiberu nějaké nářadí a kritické náhradní díly: TPS, rychlospojku na palivové hadice, knoty s lepidlem. S deštěm na ráno je to 50:50, nepromok beru z garáže domů, abych v případě potřeby navlékl gore-tex v suchu a v klidu. Trojčlenkou počítám, jestli obutí Dunlop Mutant vydrží předpokládaných 3000+ km. Je to tak-tak, nechávám je na motorce a snad to vyjde. Sraz je před sedmou ráno v Mýtě u Rokycan, nařídím si budíka v telefonu na 5:25, na telefonu odkliknu souhlas s provedením update a než se tento dokončí, usínám ...

den 1. sobota, 663 km, Praha - Mýto - Graz (Rakousko) - Gaberke (Slovinsko)

Vzbudím se nějakými vnitřními hodinami, venku je světlo, budík nezvonil, kouknu na telefon nestačím se divit. Svítí na něm 5:44 a čeká na přihlášení po update. Proto nezvonil. No nic, rychlá ranní hygiena, venku jen sem-tam kapka na střešní okno doma. Oproti předpovědi je tepleji a skoro bez srážek, nicméně Klim Forecast navlékám preventivně jak proti vodě, tak proti profouknutí, překonám nechuť k dálnicím a v 6:50 přijíždím víceméně suchý na první check-point, na RoBiN Oil v Mýtě u Rokycan. Standa netrpělivě vyhlíží, jestli jsme to kvůli dešti nevzdali a radostně mě vítá. Asi 20 minut čekáme na Libora a vyrážíme "směr jih" s mírným zpožděním.
Až takřka do Českých Budějovic jedeme v dešti, někde kolem Protivína slábne a na první tankovací zastávku u benzínky Orlen ve Velešíně jsme skoro za slunka. Natankujeme plné nádrže, svlékneme nepromoky, Standovi opravím spínač brzdy u nožní páky, aby brzdovka nesvítila nepřetržitě a můžeme pokračovat. Užíváme si zatáčky kolem Mariazellu, Standova malá nádrž je skoro prázdná a máme první pit-stop na benzínce. Už je slunečno, teplo, prodíráme se zácpou v Grazu. Na drzovku se vecpu mezi dva pruhy aut, děkuji řidiči M6 Convertible v pravém pruhu za uhnutí a nevšimnu si, že v levém pruhu jedoucí auto se dostalo na mou úroveň a tlačí se na mě. Cítím lehký kontakt, pak řev řidiče, přidávám plyn a raději mizím v davu, abych se nemusel hádat s rakouským důchodcem. Prý mu zůstala na nárazníku modrá šmouha z mého kufru. Kontroluji na druhém check-pointu kufr, cizí barvu na něm nemám, tak snad to Rakušák smyje a rozleští.
Čekáme na Aleše u benzínky společné s rychlým občerstvením. Hladový Standa si objednává kebap nebo co, já využívám Liborovy nabídky na domácí řízky. Přijíždí Aleš, přivítáme se a pokračujeme už ve čtyřech dál na jih. U příležitosti tankování a kávy hledáme ubytování, bookuji apartmán. Po kratším bloudění, mapy Garmin navigace na Balkáně nejsou nejpřesnější, nacházíme pension Razborca. Majitel se diví, že jedeme o týden dříve. Je to moje chyba ve špatně zadaném datu do appky bookingu. Domlouváme zrušení rezervace, najdeme jinou příležitost a jedeme dál. Garmin opět boduje, silnice mizí na dvorku domu. Country house Apat je sice za kopcem, ale vede tam jen úzká pěšinka lesem. Objížďka po asfaltu není ani celých 5 km a jsme v cíli. Dostáváme welcome drink, místní pálenku, objednané dva pokoje a suroviny na ranní snídani. Večer kluci objeví nezamčené dveře do wellness polosuterénu, v něm nahřátou vířivku, a tak neváhají ji použít. Vše zamaskují, použité ručníky vymění za naše z pokojů.

den 2. neděle, 395 km, Gaberke (Slovinsko) - Drvar (Bosna a Hercegovina)

Ráno hledáme paní domácí k zaplacení noclehu, prý nemohla najít papír k vytištění faktury, ale podle rozcuchaných vlasů jsme ji nejspíš vzbudili. V poklidu projíždíme Slovinsko, průběžnou hranici do Chorvatska už bez kontroly, uvnitř schengenského prostoru. Přejedu odbočku na bývalou leteckou základnu Željava, Standa ztrácí nervy a prý na nás počká. První překvapení je vymýcené roští kolem vraku DC-3 a stánek s občerstvením na parkovišti. Druhým překvapením odstraněná vrata do tunelů, volný přístup do nich a množství lidí kolem. Odvážíme se na motorkách dovnitř k první křižovatce, povrch je slizký, tak jen uděláme několik fotek a jedeme ven. Aleš jen o kousek mine odkrytou šachtu kanálu, lekne se až večer u záznamu z kamery z jeho motorky. Cestou k celnici nabereme čekajícího Standu, uklidněného cigaretou nebo dvěma a ani nemusíme předbíhat. Jsou před námi jen tři auta a jsme v Bosně a Hercegovině. Vynecháváme profláknutá Plitvická jezera, míříme do parku Una. Dáváme si první porce "miješano meso" v Kulen Vakuf. Nebylo nejčerstvější asi, strávíme to bez následků a možná tomu pomohl další welcome-drink v Drvaru.
Bez kousku šotoliny by to nebyla cesta přes Bosnu, několik kilometrů stále zůstává mezi Kulen Vakufem a Martin Brodem. Dojedeme k malým vodopádům přes provizorní most, povinně uděláme několik fotek a s kapkami deště dojedeme do Drvaru. Máme mezonetový celý byt, jeden a půl patra, tři ložnice, 120 m2, motorky v garáži, a to všechno za €48. Plánuju zítřejší trasu, kluci jdou hledat něco k pití. První se vrací Aleš, o několik piv později pak Libor se Standou.

den 3. pondělí, 436 km, Drvar (Bosna a Hercegovina) - Plužine (Černá Hora)

Bez snídaně a tedy brzy, už před osmou, tankujeme v Drvaru a náhorní plošinou přes Bosansko Grahovo, kolem Buško jezera, míříme na jih k Mostaru. V Posušje se dočkám otevřené pekárny u silnice a objednávám si první burek s mesom. Po ochutnání ostatní chápou, proč burek chválím a od tohoto dne hledáme pekárnu každé ráno. Neplánovaně, jak jinak než vinou Garminu, projedeme centrem Mostaru a při prvním pokusu o vyjetí na novou vyhlídkovou plošinu končíme v úzkých uličkách starého města. Standa, stejně jako při zakufrování před Željavou, vzdává výjezd nahoru. Nejedu tam poprvé, jen jsem podcenil Garmina, na třetí pokus trefujeme správnou asfaltku a stoupáme na skoro prázdné parkoviště.
Na nebi jen sem tam obláček, trochu větrno, ideální podmínky na zírání do údolí s Mostarem. Stihneme i kávu a limo v restauraci, jedeme dolů za Standou, kterého nacházíme na smluveném místě u benzínky. Netrpělivý Standa objíždí auto dávající přednost dodávce zprava, avšak ta nepokračuje naším směrem, nýbrž kříží hlavní silnici na parkoviště na protilehlé straně. Standa bez kufrů, na Scrambleru obutém do Pirelli STR, objíždí dodávku škarpou a možná jí otřel nárazník. S velkým štěstím je to bez následků, jen s leknutím nás všech. Restaurant Tomlen v parku Sutjeska nás občerství, Standa má chuť na pivo a nakonec se ptá vedle sedících policistů, jaká tolerance na alkohol v BiH je.
Káva a juice se sodovkou, moje oblíbené pití, mě nutí k vyprázdnění měchýře při čekání na hraniční kontrolu z BiH do Černé Hory ve Ščepan Polje. Mikrobus před námi zdržuje, nucení je čím dál větší a tak si odskočím vedle celnice k betonové stěně. Při kontrole pasu mi úředník vyčte, že celnice není WC a že vše je na kameře. No, mají tam leda moje záda. Druhý zádrhel je s Alešem, asi při tahání SD-karty z kamery vytrousil technický průkaz od motorky v garáži v Drvaru. Celník nakonec mávne rukou a Aleše pustí. Tím padá plánovaný výjezd do Albánie na SH20 a snad Aleš nějak projede z Černé Hory do Chorvatska. Dál bude schengenský prostor bez kontrol. Cestou dojíždím dva cizince, s polskou a francouzskou registrací, na R1200 GS a Multistradě V4. Nechávám se strhnou svižnou jízdou s naší partou se setkávám až dole u přehradní nádrže Pivsko jezero. S cizinci poklábosíme u benzínky v Plužine, potvrdíme booking a jedeme do kempu. Garmin nám opět zařídil zpestření, jedeme po chodníku, po stavbě, po louce ke kempu. Ranní výjezd po asfaltu bude po cestách Garminu neznámých, podle něj po louce.
V kempu nevaří, jen snídaně, večer jen pití. dostáváme tip na nedalekou restauraci. Tváří se luxusně, ale porce jsou malé, obsluha laxní, a tak platíme kartou přesnou částku bez dýška.

den 4. úterý, 278 km, Plužine (Černá Hora) - Ulcinj (Černá Hora)

Pánové se na manželské posteli přátelsky tulili, nešlo nezdokumentovat to fotkou. Dnes nás čeká Durmitor a mnoho zastávek na focení. Rozdělíme se už při stoupání od přehrady do Durmitoru, s Liborem fotíme výhledy na Pivsko jezero a Standa s Alešem jedou napřed. Vědomi si zpoždění, objíždíme eko-selo Trsa zkratkou. Několikrát stavíme na focení, Standu ani Aleše nevidíme a k našemu překvapení slyšíme bublání Scrambleru. Přijíždí vyděšený Standa a nechápe, jak můžeme být před ním, když jede, jede, na focení nestaví. No, jel delší cestou přes Trsu, držíce se mých pokynů "přes Durmitor stále po žluté podle mapy.cz" a my znalci to vzali zkratkou. S Alešem je to horší, prý nám jel z Trsy naproti, ale v době kdy my s Liborem už byli na zkratce a tak dojel až dolů k přehradě a pak až do Žabljaku. Nakonec jsme se sešli na křižovatce v restauraci Izvor.
Během oběda prošlo několik přeháněk, Standa s pro jistotu jel po M-6 přes Šavnik, Nikšič, Podgoricu přímo do Ulcinj, my údolím Bukovice po užší R-20 směrem na Kolašin a před ním nádherným kaňonem řeky Morača po M-2 do Podgorice. Bylo nám líto platit za tunel Sozina, času bylo dost, tak se vracíme na křižovatku za Virpazarem jedeme přes průsmyk po M-2 do Petrovace na Moru a pak po pobřeží do Ulcinj. Stkáváme se se Standou, dáváme si poslední společnou večeři a jdeme na procházku na pláž, kde se otužilci Libor s Alešem koupou i přes vyvěšenou červenou vlajku. Večer nás Aleš pobavil krátkým zhodnocením úchvatných horských panoramat: "Durmitor? Taková větší Pálava."

den 5. středa, 316 km, Ulcinj (Černá Hora) - Tučepi (Chorvatsko)

Snídaně, loučení, tankování otočka k severu a domů. Sice jsme měli snídani v pensionu, nicméně burek musí být. Před námi černo, v Bečići před Budvou oblékáme nepromok. Sotva zapneme zipy, jsou tu první kapky deště. Po vyjetí se spustí liják, spíš průtrž mračen. Všude proudy vody a obrovské hluboké louže, hrom a blesk vlevo od nás takřka otřese motorkou. Vynecháváme park Lovćen a sjezd z Cetinje do Kotoru, vršek je v mracích černých jak nad Mordorem. V Lepetane zkracujeme objezd celé Kotorské zátoky trajektem za 1 a 1/2 eura za motorku a člověka, svlékáme nepromok, je opět slunečno a teplo.
Za Herceg Novi, v Igalu, dáváme kávu u benzínky. Kupuji si místní energy drink za jedno éčko z chladícího boxu a platím na benzínce. Aleš chce dárek pro děti, energy drink, za ten samý v kavárně asi 2,5 eura. Alešovi dáváme školení, jak projet bez TP k motorce - nepřiznávat ihned ztrátu, hrát roztržitého cestovatele, předstírat hledání a dělat provinilý xicht. Vyšlo to, prošel do schengenského prostoru. Má kliku, že je v provozu nový Pelješki most a nemusí přes bosenský koridor u Neumu.
Pelješki most, to nejde minout bez fotky. Nejprve z parkoviště u konce na pevnině, pak po chodníku a mezi svodidly a zídkou na štěrk, po bývalé cestě pod most pro další nádherné fotky. Dole debatujeme, kudy zpět a kudy zpět na sever. Odbočení vlevo je zakázané, museli bychom přes most a otočit se až na druhé straně. Riskujeme i přes kamerový dohled, vyčíháme prázdnou silnici z obou stran a přes plnou čáru přímo na sever. Snad nepřijde fotka s požadavkem na výpalné.
Při jedné ze zastávek má Libor přání najít místo u vody na fotku s motorkou, nejlépe dojet až k vodě a ideálně pod vodopád.
Ptám se: "Prošel jsi minulé cestopisy? O jednom místě vím a jeli jsme kolem."
Libor: "Nekecej, opravdu kolem?"
Já: "Asi 20 km od trasy (pozn.: ve skutečnosti 35 km z Bosansko Grahova), slap Krčić, při správném větru voda padá na motorku. Proto jsem se ptal, co chcete vidět cestou. Hrady? Jeskyně? Urbex?"
U stánku kupujeme lepší dárky z cest než plechovku energeťáku, sušené fíky a jiné ovoce, olivový olej a jako prezent dostáváme mandle v cukru, které nevydrží do konce dne. Snadno nacházíme pension Villa Nora, ve kterém máme bookovaný apartmán se dvěma ložnicemi a společnou terasou. Večer jdeme podchodem na promenádu k moři a na večeři. Výborná rybí polévka připomínala halászlé, mořský okoun na grilu byl též výtečný. Na chorvatskou promenádu u moře byla cena nezvykle příznivá.

den 6. čtvrtek, 490 km, Tučepi (Chorvatsko) - Postojna (Slovinsko)

Od rána si užíváme Jadranskou magistrálu, zatáčka stíhá zatáčku, k tomu panoramata s mořem a skalami. V Zadaru poslechneme mořské varhany, na nábřeží otužilci nevynechají příležitost k plavání. Oba spolujezdce zkušeně poučuji: "Kdybyste se ztratili, tak po D8 směr Rijeka". Garmin toho nedbá, má od Kotorské zátoky povolené trajekty a obecně zakázané dálnice, volí trasu po D106 na Pag a trajekt, což mi dojde až na vyhlídce nad městem Pag. Moře je na jiné straně, než by mělo být při jízdě po D8, neprojeli jsme po Maslenički mostu, ... No co, kluci se alespoň svezou na větším trajektu než motorové pramici v Kotorské zátoce. Vyrážíme stihnout trajekt, který je na moři při sjezdu k přístavu. Koukám, kde je brázda za lodí, jestli pluje k nám nebo od nás. Máme štěstí, pluje z pevniny k Pagu.
Zažívám malé fax-pas, při sjezdu k přístavu povídá regulovčík s brašničkou kolem krku: "Odstavte to vlevo a kupte si lístky". My samozřejmě jedeme dolů k molu, sice vlevo, ale bez lístků. Ptám se německého motorkáře, kde je kasa a ten mi ukazuje tam co stál regulovčík. Nechávám kluky dole, na poslední chvíli se vracím ke kase a regulovčík si klepe prstem na čelo, jaký jsem to magor, když neposlouchám instrukce. Platím tři lístky za tři motorky a tři lidi a když se vracím k molu, z trajektu už vyjíždějí první auta. Plavba je krátká, stihnu objednat espresso a sotva ho vypít, když už se blížíme k pevnině. Tak-tak sejdu k motorce, nasadím přilbu a rukavice, rampa jde dolů a vyjíždíme na pevninu.
Po přiblížení k Rijece najíždíme na neplacený obchvat, vystoupáme nad město, u benzínky natankujeme plnou a bookuji ubytko. Nevšimnu si, že check-in je do 20:00 a máme necelou půlhodinu na půl stovky kilometrů. Zahajujeme zrychlený přesun do Postojny, mám otevřené větrací panely na bundě, je mi zima, začíná pršet a naštěstí hlavní mrak přešel napříč před námi. Na mokru dojíždíme před pension, ubytujeme se, objednáme pivo v restauraci a dozvídáme se, že nevaří. Nedaleko je sice pizzerie, ale zavírá za 10 minut. Vzdáváme to, k misce brambůrek zdarma objednáváme další pytlík, a to je dnešní večeře.

den 7. pátek, 546 km, Postojna (Slovinsko) - Rekreační středisko Holná (Česko)

Vyjíždíme brzy, čeká nás lehce přes půl tisícovky kilometrů do kempu na sraz. Libor uloví poslední burek na MOL benzínce v Kranj, posnídáme a stoupáme Jezerski vrh (Seebergsattel). Ve městě Brückl se rozloučíme s Alešem, my s Liborem míříme na sever k Nové Bystřici, Aleš na východ směr Mikulov. Za Triebenem je objížďka, vracíme se do Triebenu a koho nepotkáme? Aleše. Kde se vzal, tu se vzal, jede proti nám. Mávnu na něj, s Liborem stavíme u odbočky na objížďku, koukáme na černou oblohu před námi a oblékáme nepromok. Naštěstí se bouřka drží ve vedlejším průsmyku, schytáme jen několik kapek okolo Rottenmannovy vyhlídky, a tak nepromok svlékáme. Cesta ubíhá, před setměním jsme u rybníka Holná a družíme se s přáteli.

den 8. sobota, 120 km, okružní vyjížďka

Snídaně, krátká vyjížďka po okolí, společný oběd, odpolední relax, večeře, večerní pařba.

den 9. neděle, 234 km, Rekreační středisko Holná (Česko) - Praha

Snídaně, vyčkávací okruh před deštěm kolem Bechyně, pak po II/105 z Týna nad Vltavou až k Praze. Se zastávkou na vyhlídce na Slapskou přehradu a zmrzlinu v Davli.

shrnutí cesty
začátek cesty	18. 05. 2024
konec cesty	26. 05. 2024
najeto	3478 km
náklady na palivo	7 733 Kč
náklady na ubytování	3926 CZK, přes booking.com s výjimkou Ulcinj a RS Holná
styl	pouze asfaltové silnice
průměrná spotřeba	5,16 l/100km

ceny benzínu přepočtené na CZK (v závorce počet tankování)
Česko	43,58 . . (3x Verva 100, 1x N98)
Slovinsko	46,00 . . (2x, Q100)
Bosna a Hercegovina	35,19 . . (1x N95, 1x N98)
Černá Hora	40,81 . . (2x N98)
Chorvatsko	44,43 . . (2x Q100, 1x N95)
Rakousko	48,25 . . (1x S98)