| čím: | skupina sever | já: | BMW R1200 ST z roku 2007, před odjezdem stav tachometru 57 158 km |
| Vláďa: | Honda Transalp, letošní novinka | ||
| - | - | ||
| skupina jih | Jitka: | Yamaha Bulldog | |
| Míša: | Ducati Monster 620 | ||
| Ondra: | Honda VT 1100 Shadow | ||
| Radek: | Honda CRF1000L Africa Twin |
kdy: Odjezd v neděli 23. září, předběžně na tři dny, z kterých se stal týden.
jak: S vyloučením dálnic a "alpským stylem" = bez stanu, bez spacího pytle, bez zásob, bez vařiče a podobných zbytečností, bez každovečerního stavění a ranního bourání výškového tábora :-)
kudy: Viz "klikací" mapa na konci textu.
Původní plán s kamarádem Vláďou na tři dny do Alp a Dolomit, Vláďa nemohl mít volno delší než čtyři dny.
Předpověď počasí byla dobrá, všude dobře tak co doma a tak nešlo nedomluvit si pokračování s jinou skupinou vyjíždějící na prodloužený víkend až ve středu ráno.
Ve čtvrtek bude státní svátek a tím volný den.
Rezervace ubytování bude podle osvědčené metody, až odpoledne podle aktuálního počasí a kondice, opět přes booking.com.
Ráno vstávám včas, do připravené vnitřní tašky bočního kufru dávám notebook, nasedám na připravenou motorku a vyrážím na domluvený checkpoint s Vláďou.
Průjezd přes první dvě křižovatky je normální, pohodový s neprohřátou motorkou. Za nimi na delší rovince roztáhnu dvojku, řadím trojku, pustím spojku a motorka jen cukne.
Koukám na budíky, svítí "dvojka". Zkouším zpět na jedničku, OK. Na dvojku, OK. Na trojku, nic, zůstává dvojka. Stavím pruhu pro BUS a hledám viníka.
Samozřejmě jsem to já, řadička drhne o upravený boční stojan. Zkouším hliníkovou řadičku opatrně vyhnout "ven", snad nepraskne. Jestli ano, jen na dvojku se do Alp beztak nedá jet.
Daří se, chyba řazení na vyšší rychlosti je jen občas, v nouzi stačí řadičku opatrně vrátit lehce nahoru do neutrální polohy. S lehkým zpožděním přijíždím na checkpoint do Davle.
Pozdravíme se, při vyprávění o potíží s řazením ohýbám řadičku ještě kousek a pak nastavíme řadičku Vláďovi na nové motorce. Velmi brzy máme první fotící pauzu, pod filmově proslaveným portálem "JZD Neveklov". Za Passau, po kousku použití dálnice A8, je uzavřená sjezd na B12 pro rekonstrukci, v Rakousku na L512 to není lepší a chvilku trvá najít v navigaci náhradní trasu. Rakouskem, kolem jezer Mattsee a Obertrumer See, dojedeme do Salzburku. Před návštěvou stálé expozice Red Bull v Hangar 7 na místním letišti kupuje Vláďa pozdní snídani v Billa marketu u benzínky. Je neděle, ostatní obchody mají zavřeno. Ona expozice Red Bull úplně stálá není, při každé návštěvě je nějaká částečná obměna vystavených exponátů, letadel, aut i motorek. Kitzbühel jen projedeme, první rakouskou fotku máme až u vyhlídky na Krimmelské vodopády. O kousek dál se necháme zkasírovat za průjezd Gerloss passem a před setměním, na konci obce Gerloss, se ubytujeme v pensionu Schönblick. Paní domácí nechává auto venku a my můžeme dát motorky do garáže.
Večer ověřuji poplatek za vjezd na Grossglockner Hochalpenstraße a nestčím se divit. Během noci ze včerejška na dnešek nachumelilo, motorky mají zákaz vjezdu a my máme zamluvený a nevratně zaplacený nocleh v Panoramarestaurantu Kaiser Franz-Josefs-Höhe. Teploty stoupaly už během dneška, snad to do zítřka roztaje.
Počasí máme od rána nádherné, slunečné s jasnou oblohou.
Na celý den máme naplánovaných skoro 500 kilometrů, na kratší den koncem září ambiciozní plán.
Jedeme, jedeme, vynecháme větší oběd s plánem najíst se až večer s výhledem na ledovec.
Během dne koukám na webkameru na Edelweißspitze a web grossglockner.at na omezení/povolení vjezdu motorek. Dopoledne máme vyhráno, sníh roztál.
První zastávkou je passo Giovo, které zároveň zastávkou třetí. Projíždíme jej dvakrát, poprvé cestou na Timmelsjoch, podruhé cestou od hranicn s Itálií zpět do vnitrozemí Rakouska.
Po zaplacení vjezdu na Grossglockner vystoupáme až na Edelweißspitze, kocháme se panoramaty půlhodinku a to se nám vymstí.
Na vyhlídku Kaiser Franz-Josefs-Höhe přijíždíme skoro za tmy, než najdeme vchod a vyštracháme se výtahem z pakorkoviště nahoru, je restaurace zavřená. Místo večeře mám Mixit tyčinku. Budík dávám na šestou ráno, hodinu před východem slunce, který chci sledovat z Edelweißspitze.
Vyjíždím za tmy a sám, Vláďovi se nechce do chladu. Není to tak špatné, +8°C se suchým asfaltem, žádná mlha, jasno.
Po několika předchozích návštěvách zde, po předloňsku na spodní hraně mraků, konečně si užiju východ slunce od začátku a nestíněný mraky.
Na Vláďu čekám na rozcestí Fuschertörl, spolu jedeme dolů k druhé mýtnici u Ferleitenu a tam, před vyjetím z placené zóny se loučíme.
Vláďa má od středy práci, já běheme dneška a zítřka počundrám po Itálii a zítra večer se sejdu se "skupinou jih" někde ve Slovinsku.
Cestou mi píše, jestli bych mu koupil chladničkovou památeční magnetku GG, což splním v Heiligenblutu. Později to nějak zapomeneme a předávám mu ji až za dva roky v létě 2025.
Snídani si dopřeju až ve SPARu v Nußdorfu.
Po přejezdu do Itálie je to jako v létě - azurová obloha a teplo, jen lidí a aut je méně, u tunelu na Monte Zoncolan i parkovišt u něj je pusto a prázdno. Užívám si horská panoramata, občas zastavím na fotku nebo jen tak, krátce na passo Duran, dnes je to tu lepší než minule za deště. Při zastávce u bankomatu v městě Cencenighe Agordino zapnu booking a najdu ubytování v horách, přímo na passo Valle. Poučen z předchozího dne přijíždím za světla, abych stihnul večeři v restauraci. Po včerejší Mixit tyčince normální italskou večeři o několika chodech.
Ráno se vracím až do Cencenighe Agordino, odtud na sever po strada statali do Caprile a odtud začíná zábava.
Strada proviciali SP641, passo Fedaia, Lago di Fedaia, passo Pordoi, passo Falzarego, ... zatáčka za zatáčkou, občas pauza na kochání a na focení.
Po několikáté na vyhlídku Belvedere se zavřenou diskotékou, zrušnou horní stanicí lanovky a co je hlavní, s panoramatickým výhledem z výšky na Cortinu d'Ampezzo.
Něco jako výhled z Ještědu na Liberec, ale kompaktnější, bližší, celá Cortina jako na dlani.
Ani přejezd do Slovinska není nudný, kousek za Cortinou je passo Tre Croci. Sice jedu z jedné státovky na druhou, ale SS52 přes passo Mauria je zábavná cesta. Pak se to zrychlí, projedu Tolmezzo, Pontebbu, vše samozřejmě po SS13 a ne po nudné dálnici A23. S krátkou pauzou na domluvu o ubytování, jinak na jeden jeden zátah, dojedu do apartment Linda v obci Črnivec ve Slovinsku. No, na jeden zátah ne, bylo krátké bloudění ve vesnici vedle. I tak přijíždím před setměním, což neplatí pro nové parťáky. Na ně čekám dost dlouho, dorazí až za tmy. Nebude to naposledy za tuto cestu, bude to spíš pravidlo. V září už se stmívá brzy.
| shrnutí cesty | |
|---|---|
| začátek cesty | 24. 09. 2023 |
| konec cesty | 02. 10. 2023 |
| najeto | 3382 km |
| náklady na palivo | 8 040 Kč |
| náklady na ubytování | euro, vše přes booking.com |
| styl | pouze asfaltové silnice |
| průměrná spotřeba | 5,16 l/100km |
| ceny benzínu přepočtené na CZK (v závorce počet tankování) | |
|---|---|
| Česko | 43,59 . . (2x Verva 100) |
| Rakousko | 47,36 . . (2x super98, 1x super95) |
| Itálie | 50,32 . . (1x super98, 1x super 95) |
| Slovinsko | 46,01 . . (2x evo100) |
| Chorvatsko | 49,29 . . (1x N95) |
| Bosna a Hercegovina | 35,60 . . (1x N95) |