Balkán 2023

Po loňsku bylo letos jasno už před koncem předchozího roku:
a) jede stejná trojka jako vloni
b) jedeme všichni na tři týdny
c) posuneme se o něco na východ, projedeme Srbsko, možná Kosovo, Severní Makedonii, možná kousek Řecka

kam: Balkán.

čím:	já:	BMW R1200 ST z roku 2006, před odjezdem stav tachometru 130 000 km.
	Mára:	Yamaha XTZ1200 Super Tenere z roku 2020.
	Milan:	CF Moto MT800 z roku 2022.

kdy: Odjezd v sobotu 17. června, na tři týdny.

jak: S vyloučením dálnic a "alpským stylem" = bez stanu, bez spacího pytle, bez zásob, bez vařiče a podobných zbytečností, bez každovečerního stavění a ranního bourání výškového tábora :-)

kudy: Viz "klikací" mapa na konci textu.

Loňský "vedoucí zájezdu" se osvědčil, takže dostal důvěru s tvorbou trasy po vzájemné výměně bodů zájmu. Funkce v týmu necháváme stejné s loňskem:
Mára: vedoucí zájezdu, vede skupinu podle navigace
Francis: objednává ubytování přes booking.com, vede účetní tabulku, vysvětlení níže
Milan: účastník zájezdu

Každý den odpoledne podle počasí a kondice budeme rezervovat ubytování přes booking.com, nebudeme se stresovat dodržováním nějakého detailního plánu. Po zkušenostech z minula platí útratu v restauraci, vstupné nebo nocleh vždy jen jeden za všechny. Vedu v telefonu tabulku s "účetnictvím" se zápočty a další platbu provede vždy ten, co je nejvíc v mínusu.

den 1. sobota, 626 km, Davle - Balatonfenyves (Maďarsko)

Domluvený sraz na sedmou ranní u PETROL čerpačky v Davli, dojíždím se zpožděním. Motorka mi hlásí chybu "LAMPF" = lamp front, i když obě LED žárovky ještě svítí. Chyba se postupně opakuje, třikrát a dost, během přestávky u Benziny v Milevsku jde chybující CAN-BUS modul i s oběma CSP LED do kufru a do předního světlometu vrací klasické H4 halogenové žárovky. Štěstí, že pro případ nouze vezu obě H4 s sebou. Chvílemi jedeme před deštěm, chvílemi za deštěm, vzdáváme to u pozdního oběda ve vyhlášené motorkářské restauraci Kalte Kuchl. Přespíme u Balatonu, s procházkou k jezeru. Svislé osvětlovací sloupy sice oslňují, ale dobře koncentrují obtížný hmyz.

den 2. neděle, 332 km, Balatonfenyves (Maďarsko) - Ležimir (Srbsko)

Kavárny i restaurace na promenádě u Balatonu nedají ani snídani, spojíme ji s obědem v restauraci za městem Pécs. Výborné halászlé doplnila palačinka Gundel, vyhlášená maďarská specialita. Před koncem dne stíháme navštívit ve Vukovaru jak muzeum armádní výzbroje, tak zachráněný rozstřílený vodojem s expozicí uvnitř a vyhlídkovou plošinou na vrcholu věže.

den 3. pondělí, 307 km, Ležimir (Srbsko) - Valjevo (Srbsko)

Pondělí je první den bez delších nudných přejezdů. Začínáme v NP Fuška Gora, nejprve u památníku Sloboda a pak u rozstřílené bývalé televizní věže, která neměla podobné štěstí jako o den dříve navštívený vodojem ve Vukovaru. Další na řadě je památník první bitvy první světové války a pak památník nad městem Gučevo, s panoramatickým výhledem do kraje. Poslední toho dne je obrovský partyzán v parku nad městem Valjevo.
Ubytování nacházíme snadno, prý restaurace je nedaleko podle řeky. Je tam, ale nevaří, stejně jako další tři. Celkem po dvou kilometrech pěší vycházky nacházíme jednu, co by uvařila, ale ta už zahájila proces zavírání. Budeme bez večeře.

den 4. úterý, 140 km, Valjevo (Srbsko) - Konjska Reka (SRB)

Aniž bychom to ráno rozhodli, měli jsme odpočinkový den - snídaně pod platanem něco přes hodinu, obědovečeře s výhledem na jezero Zaovine 2 a 3/4 hodiny, k tomu zewlování na vyhlídkách s pěší túrkou na Banskou Stenu. Bylo z toho jen 140 km s několika kilometry šotoliny pomalou "kozí stezkou" kolem jezera Zaovine, s vyhýbáním se naplaveninám a odklizeným závalům.
Ubytování bylo moderně, online, bez fyzické účasti majitele. Odemkli jsme si podle instrukcí, ale jiný bungalov, sledováni majitelem webkamerou dostávali jsme instrukce na WhatsApp a přešli na správný. Peníze nechali na stole a poslali fotku odložených bankovek a mincí :-)

den 5. středa, 283 km, Konjska Reka (Srbsko) - Dolina Uvac (Srbsko)

Dnešní den byl velmi povedený jízdně. Šotolinu přes Tankosin Grob jsme projeli asi poslední, v půli cesty už byl v plném nasazení finišer s pokládkou asfaltového koberce. Na silnicích 194 a 21 (tady jen část bez oprav) zatáčka střídala zatáčku, stoupání a klesání, pro přirovnání: byla to kombinace úseku Liběchov-Dubá a Červenohorského sedla, to vše v délce mnoha mnoha desítek kilometrů.
Něco by mi chybělo, kdybych neřešil technický problém. Tentokrát jen přechodový odpor v konektoru TPS (familiárně: trotlův posiční sensor). Nedalo se brzdit motorem, bylo to jak staré auto s karburátorem a nevypnutým mechanicky ovládaným sytičem. Stačilo několikrát vysunout-zasunout konektor při zastávce na Torniku a bylo vyřešeno.

den 6. čtvrtek, 251 km, Dolina Uvac (Srbsko) - Kuršumlija (Srbsko)

Probuzení do mlhy stoupající z řeky Uvac, která se brzy rozpustila a slunce začalo připalovat. Na snídani se nám nechtělo čekat, kombinace s obědem byla tak vydatná, že jsme vynechali i večeři, ale o tom později. Několik úseků šotolin a skvělé rychlé asfaltky nás dovedly až těsně pod 2000 m.n.m. nad středisko Kopaonik. S trochou adrenalinu se svítící kontrolkou posledních zbytků paliva se vyštracháme až k horním stanicím lanovek.
Prozkoumáme nedokončenou a opuštěnou přehradu Selova, i pod hráz na budoucí dno zajedeme. Do rezervovaného ubytování je to co by kamenem dohodil a zbytek dojel, jen specialista na booking (já) si nevšimnul v mapě, že Due Ponti je na pěší zóně. Parkoviště jsou plná, místní policie prý akční a tak hledáme, kam stroje na noc odstavit. Ptáme se u kostela, od kněze dostáváme svolení parkovat ve dvoře a k tomu sklenku domácího vína k ochutnání. Nezůstane u jedné, prý podle místních zvyklostí je nutno vypít tři. Kdy se vám poštěstilo popít s popem? Klábosíme anglicko-srbsko-česky dlouho do noci před kostelem, kněz občas jde uklidnit domů manželku a čtyři děti (první má už řidičský průkaz na mopeda a poslednímu je měsíc), rozcházíme se chvilku před půlnocí. Parkování zdarma pod kamerou a ještě popíjení vína s knězem, skvělé zakončení dne.

den 7. pátek, 234 km, Kuršumlija (Srbsko) - Pejë (Kosovo)

Říkává se "těžká rána opilcova", avšak prastará odrůda vína byla nejen chutná večer při pití, ale též bez následků ráno. První dnešní zastávka je Đavolja Varoš, písečné pyramidy. Přechod hranice do Kosova i s nákupem kosovského povinného ručení za €10 je bez průtahů, rychlý. Druhou zastávkou, první v Kosovu, je památník UCK. V Mitrovici nejde nevyjít na vyhlídku nad město a nevyfotit si komunistickou zhovadilost, Spomenik palim rudarima NOB. Vyhlídka na město a na chrám Crkva Svetog Dimitrija stála za to.
Během pozdního oběda měníme plán, nejedeme přímo ke kaňonu Rugova pod bouřkové mraky, ale k vodopádu Miruša a pak se vracíme do města Pejä a kaňon necháváme na zítřek. Mám to ale kamarády, jeden úchyl se koupe "na Adama" na veřejném místě a druhý úchyl si ho fotí.

den 8. sobota, 237 km, Pejë (Kosovo) - Prizren (Kosovo)

Předpověď věštila deště od 11. hodiny do odpoledne, rušíme v plánu podívat se k vodopádu Drinit të Bardhë a do kaňonu Rugova. Předpověď lhala, začalo silněji pršet už od desáté. Nasoukáme do nepromoků, vyčkáme na dešťovou "slabší chvilku", vyrazíme a za 10 minut jedeme v suchu. O kousek dál nepromoky deaktivujeme, počasí se lepší i nad horami a tak operativně zařazujeme do programu kompleksi memorial Deshmoret e Koshares. Dojedeme až do nejjižnějšího cípu Kosova, k hranicím s Severní Makedonií v parku Malet e Sharrit, přes Radika pass v 1925 m.n.m.
Noční procházku městem Prizren zakončíme večeří a digestivem s prostým názvem Raki Thane, jedinou položkou v menu nepřeloženou do angličtiny. Slovník nepomáhá, jasněji máme až když vrchní číšník přinese lahev na ukázku, kde je v anglickém popisu "cornel berry". Nemusíte hledat, česky je to dřín.

den 9. neděle, 216 km, Prizren (Kosovo) - Makreshi i Epërm (Kosovo)

Dnes poprvé s námi jel finský fantomový reprezentant Hapalainen, o tom až později. Nejprve Máru skoro vytlačil ze silnice místní řidič a při výjezdu do národního parku měl Mára horkou chvilku s protijedoucím autem. Silnice R-115 z Prizrenu na východ prochází rekonstrukcí, i nějaká ta offroad vložka z toho byla. Již bez potíží byl průjezd NP Malet e Sharrit, návštěva monumentu k oslavě partyzánů z II. sv. války v obci Brezovicë, prohlídka mramorové jeskyně Shpella e Gadimës i výlez na bývalou strážní věž Jezerca. První zádrhel byl s ubytováním, zamluvená vilka nebyla tam, co měla být, což se vysvětlilo až po telefonátu s majitelem. Přejezd 10 km po asfaltu byl snadný, nikoli však vinou nepřesných map zkratka vymletou lesní cestou. Já, blátoplachá lama, to projel bez ztráty bodů, zato do Máry jedoucího za mnou šťouchnul poťouchlý Hapalainen a Máru poslal k zemi. Ke smůle selhala moje palubní kamera, a tak video záznam nemáme, jen foto už postavené motorky. Po nasednutí to zkusil Hapalainen podruhé, a opět u Máry uspěl. Potřetí raději Mára šel vedle motorky za podpory statného ošetřovatele podpírajícího motorku za kufry, Hapalainen už měl smůlu. Škody víceméně nejsou, jen odřený padák s ohnutím v plánovaném úchytu.

den 10. pondělí, 176 km, Makreshi i Epërm (Kosovo) - Tetovo (Severní Makedonie)

Ráno nejprve krátký návrat ke včera minuté pevnosti Kalaja e Artanës, někdy zmiňované pod názvem Kalaja e Novo Bërdës a pak nejkratší cestou do Severní Makedonie. U Skopje jedeme na prohlídku přehrady a kaňonu Matka. Jsouce šetřivými Čecháčky, k jeskyni Vrelo nekupujeme vyhlídkovou plavbu, ale jdeme pěšky podél přehrady. Čím dál od hráze, tím méně lidí potkáváme a pěšina je tím víc zarostlá. Na úrovni jeskyně pěšina končí, jenže jsme na protilehlém břehu. Most není, lávka není, přívoz není, jedinou možností zdá se jít kozí stezkou 4,5 kilometru zpět. Nevzdáváme to, Milan pískne na dřímajícího lodníka v člunu desítky metrů pod námi. Ten zpočátku neví, odkud voláme, ale posléze se domluvíme na odvozu. Nahodí motor, přirazí k našemu břehu, po nastoupení čtvrthodinku čekáme na skupinu vracející se z jeskyně a pohodlně se necháme odvézt zpět ke hrázi. Platíme snížené jízdné za půl cesty a můžeme jet bydlet a večeřet v hotelu YAL na kraji Tetova.

den 11. úterý, 246 km, Tetovo (Severní Makedonie) - Tushemisht (Albánie)

První zastávkou je pomocná hráz přehrady Mavrovo, na koupnání to není vzhledem k nadmořské výšce 1200 metrů. Zastavíme a povídám: "Někomu něco píská" a ona píská moje palubní kamera na protest vadné microSD karty. Už víme, proč předevčírem chyběly záznamy z konce jízdy. Fotíme si dříve zatopený kostel, kdysi bývala hladina výš a sahala až pod střecho kostela. Skvělé svezení bylo na Galichnik a zpět, s pozdní snídaní v gostinici "Baba i dede". Vracíme se dolů k přehradě Mavrovo, ke hrázi s elektrárnou a památníkem stavařům celého díla. Sjezd dolů od hráze je svižný, benzín dochází, tankuji Ultra100 za přijatelných 32,75 Kč za litr. Při debatě s místním motorkářem si všimnu mastného fleku na předním blatníku, kontroluji jestli nezačal prosakovat odvzdušňovací šroub předního kluzáku, ale tam je sucho. Kapky oleje jsou na klaksonu, povolila stahovací páska na hadici k hladiči oleje. Je to šroubovací spona, stačilo dotáhnout je to vyřešeno. Naštěstí má oilhead boxer BMW obtokové chlazení oleje a ne plnoprůtokové, v okruhu chlazení je jen malý tlak daný jen průtočným odporem chladiče s odtokem oleje volně do vany. Oběh oleje zajišťují dvě olejová čerpadla, jedno pro mazání motoru a druhé pro chlazení. Rozloučíme s místním, v manastiru Sveti Jovan Bigorski dostanu vynadáno za focení oltáře, prameny Vevchani projdeme zrychleně a jedeme bydlet do několikrát navštíveného hotelu Saint Marena v Tushemishtu v Albánii. Sice se uvnitř svítí, ale je zavřeno, sezóna ještě nezačala. Chytám Wi-Fi signál z hotelu s heslem od loňska a najdeme náhradní bydlení na stejné promenádě u jezera Ohrid. Vila Deni je ještě v rozběhu, na večeři je výběr jehněčí steak nebo nic a tak je volba jasná.

den 12. středa, 69 km, Tushemisht (Albánie) - Tushemisht (Albánie)

Zpočátku byl plán pohodového dne. Spíme dvě noci v jednom místě, se snídaní, ráno bez kufrů vyrazíme zpět do Makedonie do města Ohrid. Projdeme Samuelovu pevnost, nakoukneme do klášter svatého Klimenta a Pantelejmona, v café "Baptisterium" občerstvíme se espressem a zmrzlinou. Hustým městským provozem dojedeme k Zátoce kostí a těsně před hranicemi s Albánií zaparkujeme u kláštera sv. Nauma. Náboženských staveb bylo prý dnes už moc a tak najmeme loďku i s veslařem a necháme se odvézt k pramenům černého Drinu i kapli svaté Bohorodičky z dálky uvidíme. Můj telefon má mít odolnost IP68, zkouším záběr asi 10 cm pod hladinou vody. Po pokusu natočit plavající kachny zespodu padne baterka na 0% a telefon se vypíná. Během oběda se zamlží čočky a je jasné, že IP68 (až 1,5 metru pod hladinu na 30 minut) výrobce telefon slibuje ale telefon "to nedává".
Už několik dní se mi ztrácí tlak v předním pneu. Bylo spravované knotem před odjezdem, drželo tlak více než týden, bublinky jsou asi centimetr vedle knotu a tak kolo dostává druhý. Mám možnost vyzkoušet prostorově úspornou úpravu rašple a vpichováku knotu. Funguje skvěle.

den 13. čtvrtek, 231 km, Tushemisht (Albánie) - Tushemisht (Albánie)

Od večera plánujeme brzký odjezd, snídani máme objednanou na osmou. V noci nás vzbudil studený průvan a šumění deště otevřenými dveřmi na terasu. Pohled na Baba viewpoint v mracích a na radar nás donutí změnit plán: prodloužíme pobyt o další den, poležíme, pospíme do konce deště a dáme okružní jízdu údolím řeky Devoll kolem přehrad Moglicë a Banjë. Budu mít po letech příležitost kouknout na hotel Colombo mezi Elabasanem a Librazhdem, kde v roce 2017 zůstala motorka přes noc na parkovišti a já letěl domů pro náhradní díly. Nezapomene nakoupit a ihned sníst čerstvé fíky, to se u nás doma nestane.

den 14. pátek, 203 km, Tushemisht (Albánie) - Pešna (Severní Makedonie)

Od slunečného rána zdál se to být nádherný den. Úchvatnou dopolední vyhlídku Baba na jezero Ohrid se sluncem v zádech doplnila vyhlídka na jezero Prespa s nově upraveným výhledem od lavičky s vyřezanými keři. Pokoušeli jsme se zadem vyjet k horní stanici vleku na vrchu Tomoros, ale po nočních deštích to byl pro obutí našich strojů těžký úkol a tak jsme vzali za vděk fotkou od lavičky u asfaltky. Více než hodinu trval urbex v hotelu Evropa na břehu jezera Prespa u Oteševa, symbolu postkomunistického nadšení a nedotažených plánů. Zato dokončené Makedonium v horském středisku Kruševo, takový "skvost" překoná snad jen Buzluža v Bulharsku. Alespoň že nám chuť spravil výborný oběd v restauraci Kruševska Odaja.
Jen o metr nižší než Sněžka je Vršnik, překonává ji však výškovou stavbou kovového kříže, jistě vyššího než budovy na naší nejvyšší hoře. Den mohl skončit pěkně, prohlídkou obrovského portálu jeskyně Pešna a džbánem vinného střiku v motelu stejného jména, nebýt mé neznalosti místní elektrikařiny. Po příchodu do chatky ve spěchu píchnu nabíječku do podezřelé třídírové zásuvky. Vyberu prostřední a pravou díru, nic. Přepíchnu do levé a prostřední díry, 100W GaN nabíječka, jediná co vozím s sebou, čtyřportová pro nabíjení notebooku, telefonu, interkomu, ... udělala "pfffff", vypustila obláček kouře a zhasla kontrolku. Mára se diví: "Co to děláš? To je 400V zásuvka na topení". Nabíječka je K.O., z posledních zbytků energie v notebooku nahraju dnešní trasu na google mapy a jdu spát. Ke smůle volím ze dvou dek na posteli teplejší zimní, v noci je mi vedro, po odkrytí mě koušou komáři.

den 15. sobota, 216 km, Pešna (Severní Makedonie) - Negotino (Severní Makedonie)

Od probuzení hledám na internetu nějakou prodejnu ve Skopje s příslušenstvím pro mobilní telefony nebo notebooky. Vytipuju jednu + do zálohy Citi Mall na stejném bulváru. Snídaně mi udělala radost, konečně čerstvý teplý burek a domača kafa k tomu. Co radost neudělá, je nepřečtení desky s časy možného průjezdu národním parkem Jasen a tak k bráně přijíždíme několik minut po 11. hodině, několik minut po uzavření startovního okna. Strážce parku je neoblomný, sice kamsi volá ale nakonec máme nucenou dvouhodinovou pauzu, prý pojedeme přesně podle řádu, ve třináct hodin. Časem se začne tvořit kolona, blížícím se časem odjezdu ve vedru stoupá nervozita. I když jsme první u brány a spořádaně na straně, abychom nebránili průjezdu z druhé strany, místní nedočkaví místní nás předbíhají. Startujeme tedy své stroje, vrátíme jim předjetí, už jsme za bránou a strážce parku ukazuje, že ještě se nejede. Koukám na GPS navigaci, naskočilo 13:00, strážce nekouká, tak zařadím a rozjedu se. Sice slyším za sebou nějaký povyk, ale co. Řekl "přesně ve třináct", tak jedu přesně ve třináct. Po asi půlkilometru se těsně minu s protijedoucím Mercedesem a pak již volně s dalším autem. Cestou vymýšlím varianty výmluv pro ostrahu na druhé straně, snad nezamknou bránu a nějak projedu. Za poslední zatáčkou přijedu na větší plácek, strážce s několika místními se zvedá od stolu a ukazuje, abych zpomalil a vrátil se. Plním jeho přání. Začne mi vytýkat, že prý řidič Mercedesu byl vyděšený, že neposlouchám rozkazy, ... a na to odpovím: "trinacet nula nula, točno, ja nejel predchodno". Prý je to vojenská zóna a chrlí další obvinění, pak houkne na druhého: "otvori portata" i když je brána otevřená a s gestem "táhni do ..." mě posílá ven. Za parkem na prvním možném místě vedle úzké silnice čekám na parťáky. Správce brány prý běsnil, snad i pěnu u huby měl. No vzhledem k délce trasy a místu minutí se s Mercedesem hádám, že měli sami máslo na hlavě a Mercedes jel až po zákazu vjezdu.
Šotolinou chceme jet k dalšímu obrovskému kříži, tentokrát na vrch Krstovar nad Skopje. Asi ve čtvrtině je přes cestu bytelná závora a než stihneme vymyslet, co dál, tak místní řemeslník závoru zvedne a prý ať jedeme. To se nedá odmítnout. Z vrcholu to zkusíme asfaltkou přímo do Skopje, k dolní stanici lanovky. Zespodu je cesta zavřená hlídaná, dá se dojet jen na parkoviště před závorou a nahoru buď po svých anebo lanovkou. Dole je opravdu závora, u ní hlídač. Mára má výmluvu, jde bouřka a tak proto nemůžeme okolo. Hlídač odemyká, závoru zvedá, na omluvu dodávám, že jedeme z druhé strany šotolinami a tam jsme zákaz neviděli. V prvním vytipovaném krámku začnu návnadou, nechám si na telefon nalepit novou folii, aby měli kšeft a pak se ptám na nabíječku třídy Power Delivery 3.0. Sice nemají, ale dostávám doporučení na Citi Mall a tři prodejny v něm. K nákupnímu centru dojíždíme s prvními kapkami deště. Uspěju ve druhém obchodě, zbytek bouřky přečkáme jídlem. Přes občasné velké hluboké louže a někdy i naplaveniny po bouřce dojedeme těsně před setměním až do Negotina.

den 16. neděle, 299 km, Negotino (Severní Makedonie) - Kratovo (Severní Makedonie)

Nějakou chvíli odkládáme odjezd a čekáme na zlepšení počasí, pak vyrážíme na první zastávku na Carevi Kuli (Strumica Fortress). Je odtud krásná vyhlídka na město, jen všude poházené lahve, plechovky a snad i "posmrkané" kapesníky, místo bude zřejmě oblíbené místními milenci asi jako Mulholland Drive s vyhlídkami na Los Angeles. Smolarski vodopád stojí za výšlap po schodech, cestou na parkoviště P3 zdoláváme první letošní brod a všichni bez ztráty bodu došlápnutím nebo vykoupáním. Čeká nás delší cesta "územím nikoho a ničeho", tankujeme lehce předčasně a opět čekáme na zlepšení počasí v kopcích.
První pokus o oběd nevyjde, obsluha v osobě půl odbarveného uhrovitého číšníka nechce donést jídelní lístek, prý "only drink", i když u stolů okolo mají jídlo. Hlasujeme peněženkou, zvedáme se a popojedeme do další restaurace. Tady to hučí jak v úle, číšníci kmitají, objednávku mám vcelku rychle i když jídelní lístek byl jen v makedonštině psaný cyrilicí. Oběd byl skvělý. Poslední zastávkou je archeologický park Bardala, vykopávky římského města. Před prohlídkou Milan při servisní chvilce s mazáním řetězu zjišťuje, že na zadní pryži asi až domů nedojede. My s Márou rezervujeme ubytování v "Etno House Shancheva" v městě Kratovo. Najít to není snadné, uličky jsou křivolaké a některými ba ani auto neprojelo. Daří se, parkujeme pod přístřeškem, na uvítanou dostaneme rakiji a sýry. Nezůstane u jedné sklenky a debata s majitelem a jeho otcem, míchaně v angličtině a makedonštině, se protáhne až do tmy. Milan si večer krátí hledáním pneuservisu někde na trase zítra či pozítří.

den 17. pondělí, 227 km, z toho 33 km šotolina, Kratovo (Severní Makedonie) - Vlasina Rid (Srbsko)

Po probuzení tradiční turecká káva, to si nechám líbit. S "turkem" u nás to nemá mnoho společného: do džezvy, ideálně mosazné, nalejete studenou vodu, nasypete jemně mletou kávu, po přejítí varem odlijete trochu pěny do hrnku, džezvu vrátíte na sporák, znovu necháte projít varem a teprve pak pomalu nalijete kávu z džezvy do hrnku. Poté nás pan domácí, archeolog a správce "Clock Tower", pozve na komentovanou prohlídku města. Clock Tower je desítky let bez hodinového stroje, v roce 1971 jej odvezli na opravu do Bělehradu a už nevrátili. Na doporučení posnídáme v místní restauraci výbornou hovězí polévku.
Nevynecháme Kameni kukli (Stone Dolls) u obce Kuklica, poslední makedonské dináry necháme u čerpačky za benzín a jsme připraveni vrátit se do Srbska. To se neobejde bez problémů, ne kvůli návštěvě Kosova, ale Máru překvapí příčný sklon silnice, motorka se mu položí na bok a málem jej "vezme s sebou". Mára pragmaticky se poškrábe na hlavě, rozhodí rukama a společně padlého hrocha stavíme do provozní polohy. Na řadě je nejdelší plánovaný úsek šotoliny, 33 kilometrů "ruské cesty". Veselé je to už cestou, projíždíme vesnicí jménem "Kriva Feja" a od pomníku ruským vojákům koukáme na vrchol jménem "Besna kobila". Stoupání i klesání po šotolině projedeme bez nejmenších potíží, až na rovném úseku skoro na konci Milan vyjede do trávy a vystoupí z motorky elegantním saltem. I tuto událost máme zvěčněnou díky záznamům na kamery. Dojezd do pensionu u jezera Vlasina je až nudný vzhledem událostem dne, který zakončíme u stánku s občerstvením na břehu jezera.

den 18. úterý, 256 km, Vlasina Rid (Srbsko) - Niš (Srbsko)

Je třeba včas doplňovat palivo, motorkám 100 oktan u čerpačky a sobě na nedaleké předzahrádce kávu, pak se lépe jede vstříc dalším dobrodružstvím. První je Stara Planina, úžasná vyhlídka do kraje s posezením a houpačkou. Milan kontroluje zadní pneu a rozhoduje se k nákupu nové, mírně měníme trasu na město Niš. Ještě před předměstím se Milan je zeptat obsluhy u benzínky na nějaký tip. Mladík neví, úspěšnější jsme u party místních dělníků popíjejících kávu u stolu, prý za 5 km po levé straně. Poděkujeme, jedeme a co myslíte? Měl ho tam? Měl, opravdu po necelých pěti kilometrech. Prý objedná, ale nepřezuje, dělá jen nákladní auta. Prý jestli 100% koupíme?. No co nám asi tak zbývá? Domlouváme se, vyměníme si čísla, prý ráno napíše, v kolik bude pryž k odběru a dá nám tip, kde ji namontují. Hledám na bookingu nějaký nocleh, už už odklikávám penzion s bazénem, když gumař prý má kamaráda na recepci nedalekého hotelu. Na elektromotorce jede před námi a vede nás. Pokojík malý, za běžnou cenu, bereme to.
Plánujeme odložit bundy, někdo i kufry a jet do centra. Při svlékání nemám peněženku v obvyklé kapse bundy, říkám si "klídek, zůstala v kufru s přilbou a rukavicemi". Jdu zpět k motorce, peněženka tam není. Naposledy si pamatuju placení noclehu v recepci, tam též není. Začínám trochu panikařit, několikrát projdu cestu od motorky do 2. patra do pokoje, bez úspěchu. Napadne mě prohmatat bundu a ejhle, peněženka je v zádové kapse. Jak se tam dostala? Ve vedru často vysvléknu bundu jen napůl, jen jeden rukáv a bundu nechám viset na druhém rameni. Po zaplacení noclehu v recepci, s brašnou přes rameno, v roztržitosti nahmatám první kapsu "na sucháč" a naneštěstí to není obvyklá pravá spodní na předním dílu bundy, ale na přetočené visící bundě kapsa zádová.
U palačinky k večeři debatujeme o náhradním plánu, večer pak Milan najde malý moto-auto pneuservis ve městě.

den 19. středa, 300 km, Niš (Srbsko) - Bajina Bašta (Srbsko)

Nesedíme na zadku a nečekáme na telefon z pneuservisu, jedeme koupit bonbóny Negro a podívat se do pneuservisu a dojednat montáž. První vyšlo z části, Lidl je nevede, ale DIS naproti ano. Beru pět balíčků po 200 gramech, na Milana zbyde 6. Cestou do přijde zpráva od týpka ze včerejška, prý Bridgestone za 250 éček. Nu což, jedeme dál, druhý servis najdeme snadno, pán nabízí Michelin Anakee Adventure za 230 € i s montáží. Rozhodnutí je jasné, Milan bere druhou možnost a prvnímu píšu: "Sorry, jsi drahý". Pánové gumaři, asi otec se synem, jsou milí, na čekání dostáváme láhev chlazené Coca Coly a každý jednu kávu z automatu. Jako bonus mě a Márovi zkontrolují tlaky a mě dofouknou. Můžeme bez obav pokračovat v cestě. Grilované jehněčí k obědu v městečku Stopanja je jen lehce vlažné, ale lojovaté málo a dá se jíst. Hlavní silnice je s hustým provozem, volíme vedlejší "šoustky" a pak začneme stoupat na vrch Kablara. Po chvíli končí asfalt a několik kilometrů máme šotolinovou vložku silnice ve výstavbě. Povrch je víceméně rovný, udusaný, stavební stroje nejsou vidět, asi došly finance. Na parkovišti má vtíravé déjà vu, pocit, že už jsem tu byl. Jsme tu jen my, jedno terénní obytné auto a jedno osobní. Tatík od rodinky se jde ptát, kudy na samý vrchol na vyhlídku. Ukazuju mu to v appce mapy.cz a spokojený pán odchází v průběhu instalace seznamáckých map do svého telefonu. My shledáme pěšinu sjízdnou a kolem rodinky s naším tipem na mapy se na motorkách drápeme lesem, kamenitou cestou, na rozcestí. Dál už to nejde, dál vede jen úzká pěšina s kluzkými kořeny a místy příčným sklonem. Cestou skoro usínám, s kávou nebo energy drinkem to u MOL čerpačky vypadá bídně, prý při stáčení z cisterny mají kompletně zavřeno. Ochotný pumpař nám každému vaří "turka" (viz 17. den) ze svého a nechce ani peníze ani pytlík bonbónů. Pivo nevozíme.
Poslední atrakcí dne je Tvrđava Užice. Příjezd i dojezd je, díky Garminu, s přidanou hodnotou. Cestu nahoru naplánoval úzkým mostkem pro pěší a cestu dolů po schodech. Když jedu podle cedulí, hlásí mi do interkomu nechť se vrátím, že prý je to jednosměrka. U pevnosti něco řeší jedna posádka soutěže Gumbalkan, prý něco s brzdami, prý divné zvuky. Svezu se 50 metrů z kopce s mladíkem a máme jasno, aktivní ABS "kope" do pedálu. Prý mu před odjezdem měnili čidlo a vzhledem ke dvěma dnům do cíle celého závodu může být příčinou cokoli. Pevnost je zavřená, máme jen foto zvenku. Cestou z Užice potkáváme několik dalších posádek Gumbalkanu. Večer bydlíme ve velkém apartmánu, 3+kk 90 m², celé přízemí rodinného domu. U večeře máme skvělou vyhlídku na řeku a na "Kuču na Drini". Kdo čte pozorně od začátku, ví.

den 20. čtvrtek, 343 km, Bajina Bašta (Srbsko) - Šibovska (Bosna a Hercegovina)

Den začínáme nejprve pokusem a v dalším marketu nákupem bonbónů Negro. Na náměstí Bajina Baště parkujeme na náměstí ve stínu, na zákazu zastavení. Dá se s námi do debaty místní senior, který pracoval kdysi pro firmu, jejímž partnerem v Československu byla Ligna, a.s. a tak jezdíval k nám na výměnné pobyty. Možná díky tomu nás projíždějící hlídka místní policie nechala bez postihu, ne však bez povšimnutí. Podruhé na této si připomeneme seriál Autobazar Monte Karlo v restauraci stejného jména na břehu řeky Drin. Podruhé si pochutnám na riblje čorbě a nechá se zlákat Mára. O něco dál tentokrát stihneme otvírací dobu podzemního hradu rodiny Karađorđev, útočiště posledního jugoslávského krále Petra II. Karađorđevića. Před opuštěním Srbska se snažíme utratit zbytek srbských denárů, což se povedlo jen mě doplněním nádrže do plné a jedním energy drinkem. Zbylo mi 20 + 10 v bankovkách a nějaké mince. Na památku.
Od rána víme, že bude bouřkové počasí. Mára, vedoucí zájezdu, zastaví s prvními kapkami relativně v suchu pod stromem s otázkou: "Nepromoky?". Na to mám jedinou možnou odpověd: "Nekoupil jsem si gore-tex na to, abych ho vozil v kufru!". Oblékáme se všichni tři, nakonec v různých stupních deště jedeme asi 100 kilometrů, svlékáme za polojasna až na neplánované šotolině R474 mezi Novi Šeherem a Tešanem.

den 21. pátek, 300 km, Šibovska (Bosna a Hercegovina) - Bušeča vas (Slovinsko)

Spojení pensionu s pekárnou a kavárnou je ideální, den může začít čerstvým pečivem a kávou. Počasí nám opět mění plán, objíždíme oblast bouřek kolem jejich jižního okraje. I tak kousek za Banja Lukou máme jeden menší mrak před sebou a stejně tak benzínku. Než dotankujeme plnou za 31,15 Kč za litr, než se rozhodneme obléct nebo neobléct nepromoky a než se do nich nasoukáme, stihne mrak přejít nad námi a vyjíždíme do končícího deště. Stačilo vyčkat ještě 10 minut.
Na kraji Prijedoru spojujeme příjemné s užitečným. Svlékáme nepromoky a nákupním centru Bingo dokupujeme další balení bonbónů Negro. Vím zmiňuji je po několikáté. Je to kombinace našich hašlerek karamelou, mají mléčný nádech a polotuhý vnitřek. Kdo neochutnal, nepochopí. Ve zdejších regálech konečně měli 880g balení a nevybrali jsme vše. U benzínky počtvrté šťouchá Hapalainen, opět do Milana, který zapomene vykopnout boční stojan. K vaší smůle jsem vypnul zapalování a tím kameru několik sekund před událostí, takže záznam nemáme, nicméně si to pamatujeme. Aniž bychom to plánovali, obědváme v místní moto-restauraci.
Změny trasy kvůli počasí nám přihrály do cesty jednu z komunistických zbytečností, již opuštěný a rozpadající se památník Petrova Gora, památník bojů partyzánů s ustašovským režimem za II. světové války.

den 22. sobota, 681 km, Bušeča vas (Slovinsko) - Praha

Od samého rána Mára nasadil tempo, podle kterého to vypadá, že budeme večer doma. K tomu dopomáhá počasí, po letech nám v poslední den neprší. K jízdní pohodě přispívá snídaně v kavárně s pekárnou, krof vanilija (maxi-kobliha s vanilkovým krémem) a espresso dodaly energii na další kilometry. Projíždíme několik pasů, m.j. hraniční Pavličevo mezi Slovinskem a Rakouskem. Na jedné ze zastávek Mára hodnotí stav zadní pneu, Dunlop Trailmax Mission dojela jen tak-tak. Moje je na tom o dost lépe, oba jsme obouvali před odjezdem. Šest a půl tisíce kilometrů a u Máry už pod zákonným limitem. Příští sada bude něco jiného.
České hranice protneme asi čtvrthodinu po osmé večerní, po krátké poradě rozhodneme porušit vlastní pravidlo nejezdit po dálnici a zrychleným přesunem dojet až domů. Poslední sbohem so dáváme naproti místu loňského srazu při odjezdu, na MOL Pětihosty a už za tmy, krátce před půl jedenáctou, se rozjíždíme ke svým domovům.

shrnutí cesty
začátek cesty	17. 6. 2023
konec cesty	9. 7. 2023
najeto	6 241 km
náklady na palivo	5 755 Kč
náklady na ubytování	8 805 Kč, krom výjimky vše přes booking.com
styl	asfaltové silnice + občas šotolina
průměrná spotřeba	5,36 l/100km

ceny benzínu přepočtené na CZK (v závorce počet tankování)
Česko	51,24 . . (2x, z toho 1x Verva 100)
Maďarsko	42,17 . . (2x)
Srbsko	45,70 . . (6x, z toho 1x xenergy 100)
Kosovo	44,95 . . (2x)
Albánie	50,08 . . (1x)
Severní Makedonie	51,17 . . (4x, z toho 2x racing 100 a 1x N98)
Bosna a Hercegovina	44,34 . . (1x)
Slovinsko	52,95 . . (1x)
Rakousko	43,76 . . (1x)