Makarska 2015

To se takhle poslední neděli v září po ránu probudím, klídek a pohoda, v pondělí bude svátek, předpověď počasí hlásí babí léto ... a deset minut před desátou mi zvoní telefon. Kamarád volá z Chorvatska, kousek pod Makarskou. Jindy spolehlivý touring E36 323i nedobíjí a tak po telefonu provádíme diagnostiku, přemýšlíme co s tím. Tipuju vadný regulátor a nebo opotřebené uhlíky po 300k km. Domlouváme případný výjezd s náhradními díly, nakládám potřebné nářadí do auta, krom regulátoru pro jistotu i celý alternátor. Čekám, zda se mu povede najít pomoc v místě, ale po sezóně jsou střediska na pobřeží vylidněná, takže těsně před čtvrtou odpolední máme potvrzovací telefonát a já vyrážím na trať.

Cesta ubíhá v pohodě, v Rakousku za Vídní tankuju LPG za neskutečných 0,919 euro za litr a lehce nad hranicí rychlostního limitu dálnice blížím se k Slovinským hranicím. Chci alespoň něco ušetřit kamarádovi, a tak na posledním rakouském sjezdu opouštím dálnici, projedu starou celnicí s vozovkou jak na tankodromu, v navigaci změním nastavení na "NE časové mýtné" a "NE mýtné za použití" a zamířím směrem na Maribor. Za městem se za mnou ve tmě rozblikají modré majáky a očekávám první adrenalinový zážitek :-) Staví mě policejní hlídka. Policista poručí vypnout palubní kameru, poptá se odkud, kam a proč jedu, prohledá celé auto včetně kapes ve dveřích, odklopí velurové koberečky, pozastaví se až po otevření kastlíku před spolujezdcem, ze kterého vypadnou tři PMR „ručky“. Zaujme jej především Alinco DJ-V446.

Tento model nevypadá jako obyčejná turistická vysílačka, což vlastně ani není. Snad pět sekund si ji policista zblízka prohlíží, ptá se zda jde o CB a nechá si vysvětlit že jde o PMR, přístroj pro volné civilní pásmo. Vrací mi doklady, rozloučí se a já mohu pokračovat v cestě. Navigace mě vede horami, nepřijde mi to jako nejvhodnější trasa a pak mi dochází, že nemám nastavený průjezdní bod na SLO-HR hranicích a trasa i v Chorvatsku je mimo dálnici. Po improvizaci a neplánovaném delším průjezdu slovinským venkovem jsem v obci Obrežje u dálnice A2 a hledám nedálniční průjezd do Chorvatska. Dvakrát projedu obcí tam a zpět a znovu vidím svítit policejní majáky. Zastavím u domnělého potemnělého vjezdu do fabriky a vyčkávám příchodu policisty. Domlouváme se anglicky, ptá se odkud, kam a proč jedu. Vysvětluji účel a cíl trasy a úmysl projet do Chorvatska mimo dálnici. Policista nechápe, proč hledám přechod, když jezdím kolem něj. Ano, tušíte správně, přechodem je domnělý vjezd do fabriky. Policista se s úsměvem loučí, já se vydávám dál na jih. Nepoužiju podezřelý přechod, vracím se k dálnici, najedu na slovinské straně a po 200-300 metrech je hraniční přechod. Kousek za ním mýtná brána, platím výpalné a po dálnici A3/E70 to "valím" směr Záhřeb a dál na jih. Po hodince a půl spánku kdesi na dálnici vyrážím na dál na jih. Podivím se omezení rychlosti na 40 km/h na prázdné suché dálnici, ale větrný rukáv ve vodorovné poloze napovídá, že nad 100 km/h by to nemuselo být bezpečné. Ráno před osmou projíždím Makarskou, nechávám se navigovat až k pensionu a nepojídnému autu u něj.

Posnídáme, poklábosíme a pouštíme se do práce. Alternátor je venku rychle, pohled pod víko na léty nastřádanou sbírku hmyzu a dalšího smetí napovídá, že doporučená prohlídka a případná repase před odjezdem na Transfagarasan neproběhla. Uhlíky sotva vyčnívají z regulátoru, dávám regulátor ze zásob, vracím alternátor pod kapotu, uklízím nářadí a jedu na nábřeží k maríně vyrobit památeční foto.

Přichází majitel domněle opraveného vozu s reklamací. Sice to dobíjí, ale v palubní síti je napětí 17 V, regulátor ze zásob asi nebude OK. Alternátor jde znovu ven a pod kapotu se stěhuje kompletně jiný, který má sice též opotřebené uhlíky až na samu mez použitelnosti a který jsem provizorně napilováním děr opravil vloni v Rumunsku. Motor naskočí, napětí na palubě je správných 14 V a tak uklízím nářadí, kamarád s přítelkyní dokončí evakuaci odnosením bagáže do auta a před polednem vyrážíme k domovu. Cestou testujeme PMR, oba máme stejné Alinco DJ-V446. Oproti Motorole nebo Inteku je to neskutečná změna, hlas křišťálově čistý, žádné zkreslení nebo rušení. Tento typ PMR je výborná volba.

Vcelku bez potíží, za krásného i když větrného počasí míříme na sever a u příležitosti tankování uděláme památeční foto se zajímavým panoramatem v pozadí. Dál vcelku nudná cesta, s přestávkami na tankování, čůrání, jídlo, až k předposlední ulici před dojezdem ... Je něco po půlnoci z pondělka na úterý, mám za sebou 2 a ¼ tisíce km s 1 a ½ hodinou spánku ... a za mnou modré majáky! Bdělá hlídka PČR si vyžádá doklady a tak jako večerníček podávám jednotlivé kartičky. Polucista se ptá, odkud jedu. Nevrle odpovím "z Chorvatska". A co prý dělám v Praze, když bydlím ve Vrchlabí. Odpovím "jedu ke kamarádce". Vrací mi doklady a popřeje dobrou noc. Bez odpovědi na pozdrav odjíždím.

Poučení z celého příběhu? Ano, je. Před odjezdem do Rumunska byla celá parta, jejíž členem byl i zachraňovaný kamarád, poučena co je třeba zkontrolovat na starém autě před dlouhou a dopředu plánovanou cestou. Hádáte správně, alternátor a uhlíky byly na seznamu. Kamarád prý v servisu kam pravidelně jezdí, prohlídku před létem žádal, avšak odbyli ho s poznámkou: "To je zbytečné, alternátor si řekne až bude čas". Měli pravdu, řekl si. 1140 km od domova. Nový regulátor s uhlíky se dá pořídit za 308 Kč, k tomu hodinka práce. Takto to vyšlo na 4572 Kč za LPG, 2032 Kč za dálnice a mýta, a to nepočítám opotřebení auta (olej, brzdy, tlumiče, ... u mě vycházejí z dlouhodobého průměru na 1 Kč/km) a dva dny času.

Byl to prima výlet, Compact už má přes ½ milionu km a jezdí jak za mlada. Počasí výborné, výhledy na moře a na hory úžasné, policisté korektní, chápaví a nekonfliktní, byla to nezapomenutelná větší půlka prodlouženého víkendu v babím létě.